neděle 4. ledna 2015

Každý den

Žádné umění dokonalých (ha, ha :) fotek, žádná touha předvádět se, jen pokus, jen trénink ve všímavějším žití...to mě přimělo dávat na Facebook obrázek z každého dne. Začala jsem v úplně špatné datum, ještě před Štědrým dnem. Takhle:


A pokračovala. Jaký motiv zvolit na vánoční balicí papír? Majáky! Vlastnoručně vyrobeným razítkem :). 



Nebo jinak. Ten betlém vyřezal můj tatínek. Vlastně už jeho tatínek začal. Kdysi dávno nám ho z panelákového sklepa ukradli. Zloděje chytli. Tak ho máme dál. 



Výstřižky z novin, Když někdo mluví o mém dědečkovi, jednom ze zakladatelů soudního lékařství u nás, pánovi, který prováděl pitvu Jana Masaryka, Horákové, Toufara...mluví hezky. 
A pryč jsou doby, kdy jsem chtěla zjišťovat, jaké kompromisy či ještě horší věci děda dělal. Už mi to stačí takhle. 

Ne, není všechno dojemné a krásné a nostalgické. 


Někdy podivné, velmi. Předsádka knížka a označené problémy v překladu: 


Konec opáčka, větší propojení s blogem nebude. Kdyby někdo snad chtěl sledovat, je vítán, ale vlastně nevím, proč by to dělal. Těším se hlavně na ten zpětný pohled. Jestli bude něco tady, uvidím, uvidíme, uvidíte.
Předsevzetí? Mnoho. Nikdy už neříct, že mám moc práce a že jsem unavená. Myslím si, že je to moje věc. Co by s tím někdo jiný asi tak mohl dělat?