Spíš dovalila, a to mnoho kilo, na zcela vlastních zádech. Nečekaně se mi udělal čas tak jsem
se vydala na otočku na chalupu k Pardubicím, pak vlakem zase zpět. Dvě
hodiny jsem stála pod stromem a rvala je plnými hrstmi, o které jsem jen zavadila,
ty mne bubnovaly do prsou. Švestkobraní, švestky a mé tělo. Maminka poslala ze
své cesty po Alpách pěti zemí zprávu, ve které doufá, že se mi cesta vyplatila.
Mně rozhodně, švestky jsou tady všude, na několik odpolední, večerů, nocí či
rán jsem se zbavila starostí, co s časem (a že mě to trápilo :)). Teď ještě,
jestli se to vyplatilo tomu stromu. Podezírám to, že si odebraných kil ani
nevšiml a dál se prohýbá. Vydrž, prosím! – ještě do příštího týdne.
A že tady začaly bydlet
s námi, bude třeba vyřešit odvěkou otázku, kam s nimi. Nejdřív tedy do
samopovidel! „Samo“ proto, že se o sebe tak nějak samostatně postarají. Stačí „jenom“
švestky vypeckovat, půlky navrstvit do pekáčku či jiné podobné troubě přátelské
nádoby, zalít trochou octa (prý 1 dcl na 3 kg švestek, ale znáte to, prostě tak
nějak přiměřeně, trošičku), troubu zapnout na 170° a dát jim volné pole
působnosti, občas zamíchat horní vrstvu dovnitř. A těsně před naplněním
skleniček ještě rum a skořici. Sympatická jsou tahle providla i proto, že si
pro sebe vyžádají relativně hodně švestek. Jinak totiž úpím nad sofistikovanými
recepty na koláče o třech vrstvách, z nichž každou je třeba nechat řádně
uležet, aby pak přišla pointa – poslední ingredience: „… a nakonec potřebujete dvanáct
švestek“. Ááááá! Ale já se nedám, kde jich píší dvanáct, uplatním jich třicet!
Tak.
Před lety jsem si
koupila švestkovou kuchařku Lenky Požárové. Půjčila jsem ji kolegyni a ta mi ji
druhý den dost znechuceně vrátila, že z ní nemůže uvařit nic, když už by
si na ně troufla pro sebe, tak doma je rozhodně nabídnou nemůže. Ačkoli se
známe, nejsem žádnou ortodoxní vyznavačkou Lenčiných receptů, ty švestkové mi
ale většinou dost chutnají. Však ono na ně dojde v příštích dnech
(týdnech, nocích…).
Teď jeden ne od Lenky,
ač kombinace v tomhle salátu ze švestek je na první pohled hezky bizarní:
na kousíčky nakrájené švestky, stejně tak tvrdý sýr a na půlky hroznové víno
(ideálně bez peciček). To vše promíchané ještě s nadrobno nakrájenou
cibulkou a citronovou šťávou. Skvělé s bagetou (tedy alespoň nám to chutná
a komu jsem nabídla, tvářil se, že taky).
Žádné komentáře:
Okomentovat