Vše vyjmenované v titulku spolu souvisí jen
dočasně, avšak docela zajímavě. Tip na výlet (nejen) s dětmi – když je
chcete protáhnout, pobavit a navíc rozvíjet jejich intelektové schopnosti,
pokud možno tak, aby žádný výchovný záměr nezaznamenaly (i když - nedělám si iluze - ony to prokouknout).
Každopádně heslo zní „Středočeské muzeum“ a cílem jsou Roztoky u
Prahy, kam se při obzvlášť hnusném počasí či obzvlášť intenzivním odporu k jakékoli
chůzi dá dorazit i vlakem, busem. Moc ale
doporučuju jít jako my dneska, tedy nějakých pět kilometrů ze Suchdola (z
konečné „Výhledy“), případně se dá taky po značce z Haunspalky, to už bude přes
deset, zase ale šli byste pěkně tematicky – od vil k vilám. (Chyběly by už
jen víly, možná ale ne tak docela, jednu jsme dneska na podobném místě jako je na fotce taky
viděli – chudák rusovlasá lesně-městská romantická bytost v letních šatičkách,
fotografka pak v bundě a zabalená
do šály):
A - jaká to náhoda – i o takových píše v dnešních
LN Lukeš (ač nemyslí ty v Roztokách):
Sám
mám z dětství hezké vzpomínky na takovou příměstskou letní vilu. Jako
kluka mě občas rodiče posílali na víkendy k jedné starší paní do Řevnic. Ta
chodívala uklízet do romantické neorenesanční vily s rozlehlou zahradu a
brávala mě s sebou. Dům patřil jedné zchudlé šlechtičně a byl notně
zchátralý, zahrada zarostlá, ale sedmiletého kluka úžasná romantika,
připomínající Trnkovu slavnou pohádkovou Zahradu. Bylo tam vše, co k takovému
místu patří: rozpadající se jezírko, staré sochy, balustrády a besídky zarostlé
břečťanem nebo růžové záhony prorostlé kopřivami. Stavba připomínala spíše
kulisu nějakého hororu, omítka a štuková dekorace opadávaly, nábytek byl
zpuchřelý… (Jó, tam se tak podívat!)
Ale proč to všechno vlastně píšu, aneb kdy už bude to muzeum? Hned. Tedy hned jak dojdete podél vil k hlavní silnici, kousek od nádraží. A v něm výstava, tedy teď ještě zajímavé dvě. Jedna o čokoládě, o cestě pochoutky z Ameriky do Evropy, od kakaových bobů k tabulkám, původní receptury, staré formičky, makety dortů a zákusků, starobylá cukrárna, možnost nějakou tu minimaketku čokoládové pralinky si vyrobit. Můžete „zalovit“ v mističce s kořením, na některých exponátech však (celkem pochopitelně) nápisy „Nesedat“, „Nedotýkat se“. Proto je možná lepší zamířit sem nejdříve, protože v druhé části expozice, tam je dotýkání přímo povinnost. Exponáty zapůjčené z libereckého iQparku, výstava nazvaná „Poznávej se“. Tedy různé legrácky zaměřené na motoriku a smyslové vnímání, zrakové klamy, prostorové hlavolamy, „měřidla (např. síly stisku), logické a slovní úkoly atd. atp. Jen ve dvou místnostech, ale na takový malý výlet a malé muzeum úplně akorát. (A vlastně ještě pěkný park, na ten bych úplně zapomněla).
Tak to je parádní tip na výlet Já mam velice intenzivní vzpomínky z dětství na taky příměstskou vilu v Blansku, kam jsem jezdívala za kamarádkou na prázdniny.
OdpovědětVymazatMy - co si pamatuju - chodívali jen vždycky o Vánocích do jedné vily na návštěvu, ale to bylo jenom takové způsobné posezení. Ti známí se paradoxně jmenovali Trnkovi :), nic pro dětskou fantazii, jak o tom píše Lukeš, to ale nebylo :(.
Vymazat