Letos tedy šla
výjimečně stihnout Šrámkova Sobotka i filmový festival, v pátek byli tací,
kteří z první odjížděli, aby na druhém zpívali na zahajovací afterparty, kdybyste
se ale na volbu zeptali mě, jednoznačně hlasuju pro Fráňu! Do Sobotky totiž
můžete vzít babičky i dětičky, dopoledne každého vyslat na jeho vlastní dílnu a
odpoledne společně vyrazit na divadlo, na autorské čtení, na výlet, do cukrárny
(fakt, o tom pozdějí) … jen do Podolí to je trochu z ruky J. Ale můžete na koncert – na Zrní či Annešanté, ti hrají věci vlastní i převzaté, české i francouzské.
https://www.youtube.com/watch?v=41dqzvsjM9M a hlavně pak tady: http://bandzone.cz/annesante
Večer do zahrady na
víno. Pravda, ne vše je povedené, vše nesedne všem, ale zase je to tu tak
krásně malé, že po prvním dnu se se spoustou účastníků znáte a po zbytek týdne
několikrát za den potkáváte. Bydlíte všichni v kempu u koupaliště nebo po
chalupách kolem náměstí a dýl než týden byste to pospolu možná nevydrželi, ale
takhle to nemá chybu. Já mám tedy ještě jeden důvod: cukrárna na náměstí patří
kamarádovi z dětství – vejít tam s ním, když on se doširoka rozmáchne
a praví „Něco si dej“, to zkrátka odmítnout nejde, i když bych samozřejmě
strašně moc chtěla J. (Ve Varech sice bydlel náš děda a ten,
když jsme byly malé, znal „dětský ráj“ s lyžařskými kopci ze šlehačky, co
se po nich jezdí na čokoládových lyžích, ale co naplat, opravdovskou cukrárnu
nevlastnil.)
Onen cukrárenský
kamarád Radek, nyní vysoce to postavený muž, propařil nejedny Vary s kamarádem
věhlasným ekonomem Tomášem Sedláčkem. Tomáš se prý jednou vrátil v osm ráno
na pokoj ve stavu takovém, že prý „Radku, doveď mě do sprchy“. Co by pro
kamaráda neudělal, po chvíli ale zjistil, že se Tomáš ve sprše na zemi uvelebil
a usnul. Pustil tedy studenou, namířil a ve stavu jen o něco málo schopnějším
se odebral do postele, aby se po několika hodinách (časový údaj se v různých
verzích vyprávění liší) probral, sprchu stále slyšel a Tomáše našel profialovělého,
tuhého, spícího pořád na stejném místě. Nezbylo než přepnout na horkou a v happy
endu budoucí světovou hvězdu navrátit do života. Teď už prý Radek jako otec
malých holčiček jezdí do Varů dokonce i na filmy! (Pravda, neříkal, kolik jich
ve skutečnosti stihne).
A poslední propojení
obou festivalů. Na dílně psaní minutových her poslouchali jsme i tuhle
dvacetiminutovou Malá ryba od Petra Pýchy (často píše s Jaroslavem Rudišem) napsanou
právě pro Vary. Autor s nadsázkou říká, že prý založil nový žánr „dramaloci“,
dramatický příběh zásadně spjatý s městem, v němž se odehrává. Oldřicha hraje Oldřich Kaiser, se kterým je prý natáčení složité, což nemění nic na tom, že je zkrátka výborný!
(Pro ty, kdo si ji
pustí: Doposlouchali jsme, já zašla do obchodu a tam v rádiu zprávy z Varů
a nadšení, že právě dorazil Mel Gibson. Hochu, kdybys věděl, co tě čeká, říkala
jsem si J).
Žádné komentáře:
Okomentovat