Z Roztok do Únětic
a zpět, Tichým údolím, šli jsme nějakých pět kiláků téměř jako celodeňák,
protože cestou bylo hřiště a krásné vily, přelézací stromy přes potok a stráň, na kterou
holčička vylétla, ale už se bála dolů, a spoustu přítulný psů a neuvěřitelný hospodský
U Lasíků. Sehrál vtipný divadelní výstup a měl výborné koláče a malinovku, ale
my s sebou jedno dítě, které toužilo po smažáku, tak jsme pokračovali dál, našli – ač už je po hře – jeden z posledních minorských pokladů v dutém stromě, ale v pivovaru načekali se na jídlo snad hodinu, ba co hůř, smažák
nebyl. A cestou zpátky zmrzlina na zahrádce, lavička, za ní
prapodivná deska. Ohlédla jsem se a uviděla je – anděla a dítě! Mám z nich radost.
Vidíte je? Je tam taky nebeský žebřík, snad lano provazochodce, dost možná je to
jeho dítě. Varianta do hněda připadá mi trošku reynkovská. A protože průnik čtenářů tady a na FB je přibližně dvoučlenný, kopíruju bez skrupulí sama sebe. Obrazy jen tak mimoděk.
Žádné komentáře:
Okomentovat