Jinak

Tohle je kočka z útulku paní velvyslankyně, ale přemýšlím, jestli pro mě největším zážitkem na britské ambasádě nebylo dočítání Hukotu času ve frontě před ní. To je tak, když tam člověk stojí už od devíti, ač pouští až v deset, protože jinak bychom pak dlouho čekali, třeba hodinu, že jo J. Ale co to říkám, nadchnul mě i zpustlý palác vedle, co nikdo nevěděl, jak se jmenuje, i zahrada, i pohled na terásku zapadlou do střechy. A co teprve shortbread! Na zahradě Anežského kláštera jsem vzdala touhu mít tašku z plakátu ze Skálovy výstavy, jó, to by člověk musel být šikovnější, šikovně se to ale dalo svést na to, že dávám přednost po šití tašek toužícím dětem, to já umím, být s postranními úmysly hodná. Při vycházce s kunsthistorikem mě nejdřív tak moc zaujala krásná sukně jedné slečny, že už jsem i v kontaktu s autorkou, a pak jsme vycouvali, když někteří účastníci začali šířit moc velké dusno. I tak si pamatuju, že nemáme dobrovolně přenechávat centrum cizincům. Město jinak.