Rádio jo, rádio já poslouchat budu, rozhlasové hry a knížky,podle mě vůbec pro ty, kdo jsou líní nebo neumějí číst, naopak, je k nim potřeba zvláštní
druh soustředěnosti, že ji nemám, trénuju. Nemůžete si je pouštět jen jako
kulisu... tu vám padne do oka zapomenuté cosi v koutě, jdete to zvednout,
pak že si namažete chleba a hned máte myšlenky kdoví kde a abyste poslouchali od
začátku. Baví mě, co jde vyčíst z hlasů, nálada, problémy, tvář, prý i zdraví, říkají
znalci, že tlustý hubeného nenamluví, že jinak dýchá, že mu nikdo věřit nebude.
Teď
čte na Vltavě Petra Špalková Jezero Biancy Bellové. Občas si říkám, že nemusím
číst všechno, ale chci vědět, o čem se to tolik mluví, znát příběh kluka, co
pátrá po své matce, fascinuje mě Bellové inspirace fotkami Aralského jezera, téma
ekologické katastrofy, země po smrti diktátora, dystopie. Zároveň tuším, že
jazykově, stylisticky nepůjde o takový skvost, poslouchat stačí. Špalková
začala včera, ještě pár večerů bude pokračovat, vždycky v půl sedmé, ale člověk může samozřejmě z archivu. Zatím ponuré, poutavé, pěkné. Doporučuju. I tohle video z natáčení.
https://www.facebook.com/CRoVltava/videos/10155067610427623/
https://www.facebook.com/CRoVltava/videos/10155067610427623/
Žádné komentáře:
Okomentovat