Domýšlím ... nebo radši ne

Hrají to prý děti. A někdy já. Dívám se lidem do košíků a říkám si, co oni asi s tím… a jak stráví večer …a koho si pozvou ...a jestli mají děti …a fakt se to dá sníst za víkend?…a na co tolik oleje? J. Ne že by mi to toho něco bylo, ale fronta je fronta. Krabičák pro bezdomovce, smetanu, kysaný zelí a klobásu má paní asi na zelňačku, pětadvacet Tatranek pro starého pána (pro vnoučata určitě, nebo až mu bude smutno). A támhleta dvojice má ten rum nejspíš do cukroví (nebo ne?).  

Výborně hratelné také v knihkupectví. Jedna starší dáma procházela dneska malým prostorem krámku s knihami, na prodavače od polic a z koutů každou chvilku cosi zahalekala a vlastně ani nevadilo, že on mezitím obsluhuje jiné. Pro sebe chtěla Ladislava Klímu a taky něco o pražských kavárnách, když už je „Praha avantgardní“ vyprodaná.  Intelektuálka. A pak ještě „Dějiny pražských nevěstinců“! Pro syna. Inu, některé rodiny si snad raději ani nepředstavovat. :)

Chtěla jsem doporučit knížku, když už jsem v tom knihkupectví také byla. Tak bych to ráda dělala, úlomky dnů, zamyšlení a něco k užitku. Jenže! Další vyprodaná. Tedy spíš vyprodaný – „Kvítek karmínový a bílý“ od Michela Fabera. Tisícistránkový tlustoromán, podle všeho výborný, viktoriánská Anglie, hlavní hrdinka prostitutka, překladatel překládal deset let. Vada jen jediná, kniha není. Tak kdybyste ji ještě někde potkali, nebo až zase bude. V dnešní příloze Hospodářských novin kraťoučký, ale moc pěkný rozhovor s autorem. Dlouho jsem si říkala, že přehánějí ti, kdo tvrdí, že z denního tisku má už smysl číst jen HN. Ne že bych to stíhala, ale pomaličku měním názor.