Generace...a můj letošní adventní blešák

„A nechcete spíš doporučit nějaký jiný seriál, když je tak sledujete?“ snažím se opatrně lehce pozměnit obsah článku pro časopis, který studenti povinně vydávají v mém mediálním semináři. Váhá. Kýve hlavou, jako že možná, že si to prý tedy ještě rozmyslí. Přemýšlí a druhý den přijde sama. „Paní profesorko...,“ moc neví, jak do toho. Ale vždyť to byl z mé strany jen návrh! „…Víte, neberte si to nějak špatně, ale…vy už jste taky jiná generace než my…Od nás Přátele skoro nikdo nezná…a já na ně taky koukám jen díky mámě.“ Bavím se náramně. Ha, takhle to tedy je! A já si doteď myslela, že jsme prakticky vrstevníci J.  Kamarádka Lenka má ten šok už za sebou. Maličcí a mladičcí nechápavě zírali, když před nimi vyslovila slovo „xerox“. Jana zase tuhle poznamenala, že něco chřestí jako antiperle. „Jako cóóó?“ slyšela vzápětí. Na každého jednou dojde…V pátek se jdu podívat na studentský „blešák“, tomu slovu naštěstí rozumíme všichni stejně. I když…je otázka, co jsem si třeba já představovala, že tam budu nakupovat. „Prodáváme tady, z čeho už jsme vyrostly,“ sdělují mi studentky hned ve dveřích. Budu žít dlouho, další můj smích. „Tak to tady nic nepořídím, dám si alespoň koláček,“ zní můj komentář, vlastně taky o generacích. „Tak jo, dejte si koláček. Pak možná do něčeho dorostete!“ Kdyby nebyly tak vtipné, člověk by řekl, že jsou strašně drzé! 

Střípky všehomožna, adventně posbírané. Hudba, texty, přemýšlení. Sbírat barvy.