Nechtěla jsem to dělat.
Nechtěla jsem otvírat debatu o uprchlících. Měla jsem strach, že se pohádají
mezi sebou, se mnou, se sebou uvnitř sebe. Často je provokuju, říkám věci,
které si tak úplně nemyslím, jen abych je dovedla…ke slovům, k argumentaci,
k přemýšlení. Abych vyprovokovala sebe. Taky k přemýšlení. A oni to,
většinou snad, chápou – že nejde zrovna o můj názor. Bála jsem se, že by to tak
teď nemuselo být. Pak na tu debatu stejně došlo. Způsobem, který mi připadal
laskavý, potenciálně nehádavý. A přišel argument, na který jsem (naivně) připravená nebyla. „Nemáme dost pro sebe,“ zaznívalo z jejich
úst opakovaně. Zaznívalo uprostřed luxusu a vysvětlit opak nešlo… Vsuvka: Jedna česká
televizní stanice, vyprávěl mi někdo, vysílá vánoční soutěž o limuzínu Jaguár,
ve které lidé hlasují, zda si přejí zařadit do slosování o auto, nebo zda ho nemá získat nikdo a má být zničeno. Nemáme dost pro sebe. Konec vsuvky, konec mravouky.
Žádné komentáře:
Okomentovat