Fernando Krapp

Kdyby se mě někdo ptal, co si spojuji s Vánoci, vzpomněla bych si na všechno podstatné a pak na loupání spařených mandlí a rozhlasové hry J. Nikdo se neptá, netelevizní dětství znamená nerozplývat se nad pohádkami a k loupání, pečení, uklízení, restům a tak dále pouštím si někdy pěkné drsňárny. Jako třeba dneska – Fernando Krapp mi napsal dopis. Téma dávné, milionkrát obehrané: Žena je nucena provdat se za muže, neboť jejímu otci pomohl z dluhů. Ona se do něj ale zamiluje. A on? Necita, ješita, manipulátor, tyran. On přeci nebude žít to, co se píše v románech. Navzdory obehranosti ale nedokážete odhadnout (alespoň já nedokázala), jak se vše bude vyvíjet. A potom ten závěr! Dvakrát jsem si ho pustila. Přesně tohle mám ráda, stylizaci, ale ne takovou, abych příběhu nevěřila, nenašla si paralely. Geniálně zahrané – Trojan, Myšička, Dočkalová, Lábus. Rozhodně nevánoční a ke slyšení do 25.