Ještě večer před maturitou dopočítávají příklady, rychle projíždějí
všechny otázky, modlí se k nejrůznějším bohům, ať není tažena ta jedna jediná (nebo dvě, nebo tři),
kterou nechtějí, ať je někdo zachrání, až budou mít okno, ať se to alespoň na tu čtyřku nějak podaří uhrát. Mluvím
pochopitelně o učitelích! By se studenti divili, jak někdy pedagogům nezbývá,
než se studentským „do prčic“ (jako reakcí na vylosované číslo) neslyšně, leč od srdce souhlasit. A na některé absurdně dojemné
scény koukala by asi i veřejnost - třeba když maturant utěšuje zkoušející, která se hroutí, že ho nechala rupnout, ať prý si to
tak nebere, že on se to fakt nenaučil. Tohle, známky a mnohem víc probírá se v bohatě zásobené maturitní občerstvovně, u kávy, u dobrot. Nechápu, proč jsem zrovna tenhle týden dostala k překladu knížku „50 způsobů, jak se
uklidnit jinak než jídlem“! Jak vědí, že bych si to fakt měla
přečíst? („Pitím,“ odtušil kolega).
Jejda, jako byste četla moje myšlenky. Přeji,ať úspěšně odmaturujete:-)
OdpovědětVymazat:) Vy taky!
Vymazat