Jak
to, že jakmile člověk propřekládá noc, protože, jaké překvapení, furt do
termínu odevzdávání zbývá dost času, až najednou…Zkrátka jak to, že hned po
takové noci objeví se v š u d e po městě reklamy na spánek? Kdo to zařizuje,
kdo platí ty prodejny postelí, voňavých polštářků a neproleželých matrací? Prý
„spánek, který má duši“. Prý „Every day is a gift after a good night’s
sleep“. Tsss A můj den byl co? To snad nebyl dar after
good night’s work? Jsem
toho stihla! Třeba… povídat si s paní Peškovou, zabavit děti, dojet
k našim zalejt kytky, koupit novou čelovku, vyhodit starou, dopít to víno,
uvědomovat si další a další kraviny, co jsem v překladu nechala. Mezitím
uvařit. Pak koncert v Jazz Docku a ranní odjezd. Lipnický kurz po tolika
letech. Tentokrát „pro velký“, třiatřicet let nejmíň, spíš víc, doma dobrá i
rozpadlá manželství, vztahy, děti i neděti, práce, na týden ale bez toho všeho, na
krkonošský boudě, v jednu chvíli blázniviny (taky v bahně), v druhou vážný
debaty o životních hodnotách, spaní v lese, chození, běhání, tvoření, potní chýše, borůvky a tak. Vyprávět se to
moc nedá, jen je to zase nutný dospat.
Žádné komentáře:
Okomentovat