Předpremiéra.
Ano, musela jsem si to chviličku vyjasňovat v sobě, čekala jsem asi umělečtější příběh, možná nelineární, spíš dojmy a útržky,
kromě toho váhala, jestli to není trochu „znesvěcení“ Goghových obrazů.
Pak převážil úžas, obdiv, snad až dojetí. Ne, je to pocta. Film, asi jste slyšeli, natočili kombinací hraného filmu a animace olejomaleb, děl okolo sto
čtyřiceti malířů z mnoha zemí. Málokterý animátor umí výborně malovat, prý
bylo daleko snazší naučit malíře animovat. A počítačovou animaci použili jen v závěrečné
fázi při opravách. Propojující linkou snaha pošťákova syna doručit rok po Vincentově odchodu jeho poslední dopis a pátrání, proč zemřel a jestli ono to nebylo jinak. Herci fyzicky podobní lidem na
portrétech. Příběhy na základě dalších obrazů, vyčtené z dopisů,
přimyšlené, rozvedené. Rozehrané tahy štětcem, to mě bavilo snad nejvíc, jak i
když se zdánlivě nic nedělo, dělo se hodně, v tvářích, v oblečení, v krajině.
Černobílé prostřihy do minulosti, ke scénám, které namalovat nemohl, ke scénám
vytvořeným podle fotek. Jediné snad mi vadilo, že film je v angličtině…
tah na Oscara veliký.
Žádné komentáře:
Okomentovat