To jsou pořád spousty
sněhu, ale než se nadějeme, bude po něm a z běžkování po Praze či kousek
za ní zase nebude nic. Tedy rychle! Vlakem přes Zadní Třebáň do Osova a odtud nahoru,
přes Stožec do Mníšku. Tak jo, byly občas
kořeny i kameny, ale většinou krása sama. I hospodu jsme stihli (i autobus) a po
třetí už jsme zase byli doma. Zkrátka když není čas odjet na víkend na hory a
je třeba vzít do zkrátka.
Koním jsme radili, ať vyrazí po značce,...
...a sněhuláků se ptali na cestu.
Vykoumali jsme tu trasu
krásně na skvělých webových stránkách pro Brdy.
A vykoumali jsme ještě
něco. Už večer se kamarádka obávala, jak to prý uděláme s obaly na lyže.
Vyčetla z webu, že právě v téhle oblasti často autobusáci nezabalené
lyže neberou (a spolu s nimi i ty lyžaře, sakra J
). Jenže tahejte velký baťoh na neforemný lyžařský vak, když vyrážíte na pár
hodin. Variant jsme měli mnoho, od potupného návratu někam na vlak po odhodlání
nechat ubohé lyže v hospodě a přijet si pro ně až druhý den. Dana volala
ještě ráno : „Beru staré punčocháče. A
nebo mě napadla potravinová folie.“ Tak tu jsem zase zabalila já. A fakt že jo,
když jsme čekali na zastávce, dorazil chlapec s dívkou, že prý je zrovna
kus odtud na jiné trase řidič vzít odmítl. Ten náš je nakonec vzal bez
problémů, my si ale alternativní formy balení vyzkoušeli. Takže odteď na výlet
už jedině s folií. (A Dana díky tomu zjistila, kolik má doma punčocháčů
velmi kvalitních a že tedy může s klidem začít nosit sukně J.
A pak že běžkování není prospěšné!)
Žádné komentáře:
Okomentovat