Cože? Osm?

Člověk tu jednoho večera skončí touhou po ledových úlomečcích burčáku na jazyku a druhého rána má ve schránce letáček: „Přijďte ochutnat burčák z moravských hroznů, vinotéka Srdeční záležitost.“ Áááá! Tak jednak za a) Takhle rychle jsem to nečekala! :) a  za b) Kdo to tady všechno čte? Že by skrytá pobídka k objednávce na kardiologii? Jako pro jistotu? Ve vinotéce mají místo otvírací doby ordinační hodiny. Ještě že to tu čte i Rosa a nechá tak pěkný komentář – dneska, ne včera, dobře jsem zaznamenala ten časový údaj a moje přesvědčení, že v noci čtou kromě zhrzenců a doktorů na nočních ze všeho nejvíc maminky malých dětí, neutrpělo pražádnou trhlinu. A všímá si dokonce dosud náhodných (fakt!) počtu řádků, hrubku přehlíží! Díky. A uvidíme, někdy mám tak zatemněno, sebestředno, tak nevnímavě nastaveno, že se obrazy hrózně blbě vytahují z mysli. Jindy jsou teskné. Ale baví mě ty scénky psát. Osm řádků za mnou i před vámi, burčák ve skleničce.