Když se sejdu se svojí
maminkou, první otázka (a ještě několik dalších) nezní „Jak se máš?“, ale „To
ti fakt není zima?“ Není. Já si teda taky připadám jak blázen, lidi v bundách,
já bez punčocháčů a v sandálech, babí léto jako léto. Trénuju do Anglie, letím v pátek,
tam se tak chodí, mami, takhle na lehko, jen děti tam občas mívají věčnou rýmu.
Odjíždím do rodiny, úplně jak zamlada, v té mé prý pán peče každý den
chléb, vaří polívku a provozuje obchod s vínem. Tiše doufám, že bude k jídlu
i něco jiného, ale těším se moc, na Brity, na literární festival, do Stratfordu
– kromě chleba dojde i na (divadelní) hry. Jen s tímhle grantem jsou u nás
ve škole spojeny tak nepěkné věci, do kterých já šťourám a upadám v nemilost,
že se musím moc a moc snažit, abych si to nenechala zkazit. Zaháním tedy jedny
chmury jinými a teskním nad váhovým limitem. Co se nevejde do baťohu, přijde na
člověka. V pátek mami, to bys měla radost, v pátek pojedu nabalená!
Helčo, pěkně si to užij, je to paráda. zdraví zuzi
OdpovědětVymazatDěkuju! To já jo, to já si to nakonec užiju :).
Vymazat