Ochranky jsem nikdy moc neregistrovala, už
vůbec ne ve výstavních síních, proč taky, do baťůžku sotva narvu Borna třeba. Při
mý nešikovnosti ani miniaturní grafiku. Jenomže ve Veletržním paláci bych měla,
tam hlídá Jiří Tichý, určitě jste ho tam viděli. Pravým jménem Dan
Feldštajn, na konci šedesátých let žil v Izraeli, pak se vrátil, že tu
nechal maminku samotnou, dal se dohromady s Jirousem, s výtvarníky z Křížovnické
školy, podepsal Chartu, ale podpis se hned nezveřejnil, aby mohly pod jeho
jménem vycházet dětský knížky autorům v nemilosti, Šrutovi například, žil
s kunsthistoričkou Marcelou Pánkovou, maminkou Šimona, za petici „Tak dost“
byl pár měsíců ve vězení. Píše o umění, fejetony, recenze, vydal román.
Až z Peňásova rozhovoru s ním v Echu jsem se to dozvěděla, to si vždycky říkám v objevných chvílích jako tahle, kolik takových lidí
všude je a člověk na ně kouká… jo, přiznávám, trochu svrchu nebo alespoň
nevšímavě… přitom by měl naopak.
 |
| Říkal mu prý Róna. |
Já ho miluju.
OdpovědětVymazatUž šest let mi tam tahá do schodů u vstupu kočár.
Ale já ho prokoukla už dávno: jednou totiž přistoupil do tramvaje na Bratří Synků a byl děsně šik v tom civilu. Mně přijde jako maličko "nejmladší z rodu Havlů" ... :o)
Ty jsi prostě vždycky napřed :). Ale jak to říkáš, tak já ho tam minule taky viděla zrovna pomáhat s kočárem, vy jste to teda ale nebyli. To označení by se mu - tipuju - líbilo. Chci si od něj něco přečíst... ale já bych toho chtěla... jsem na sebe zvědavá!
Vymazat