Jednou jsem se zeptala v Americe
Voskovce: „Jiříčku, are you happy?“ „Happy I’m, ale štastnej nejsem,“ řekl
mi. O tom, jak si na konkurz
k Voskovcovi a Werichovi vzala s sebou pro štěstí svého zlatého
kokršpaněla. Jak úplně jiného pejska rychle strčila do auta a jen s ním a
kabelkou ještě rychle projela přes už zavřený Checkpoint Charlie. Kluk
pohraničník s nádhernými hnědýma očima ji tehdy pustil pod příslibem, že
se za dvě hodiny vrátí a že je to naposledy. Bylo. O spoustě dalších věcí. Ten
dokument je geniální, taková kronika dvacátého století a ještě o kus dál. A
kromě jinýho hrozně zajímavý barevně. Jestli se na něj nedostanete do kina,
doporučuju Aerovod, je tam spousta filmů ke stažení za poplatek, kdo chce
ulevit svědomí alespoň někdy J. Sommerové Červená „pouze“
jako stream, na koukání a dokoukání máte dva dny, vůbec nemám čas a měla bych
dělat úplně jiný věci, ale já si vám to snad dám ještě jednou. Zůstala jsem sama a z té samoty jsem
obnovovala své síly.
Žádné komentáře:
Okomentovat