Kdyby někdo náhodou
potřeboval dostat děti na výlet či aspoň delší procházku, doporučujeme letní
pokladové hledání Divadla Minor. Netřeba GPSku, i když krabičky v cíli velké
„kešky“ někdy připomínají, v krabičkách tajné deníky a zašifrované indicie. A kdo by obešel pokladů všech dvanáct, dostane se třeba i k tomu velkému Josefa Minora. Pro
někoho možná některá místa moc městsky špinavá, ale najdou se tam i hodně
přírodní. Tenhle je od Vltavy, ze samého centra Prahy.
A kdyby někdo
potřeboval zase od dětí pryč do města, pak v kinech Evald a Atlas celý
srpen vždycky v pět hodin projekce za padesát korun pouhých. Akce s názvem
„Do vykoukání zásob“. No nekup to, i když filmy to nejsou úplně nej, nej,
nejnovější, pro nás ale, co z nějakých ne zcela zřejmých důvodů chodíme do
kina hlavně v létě, naprosto ideální. Včera viděli jsme Le Havre a já
nemůžu se v hlavě zbavit toho závěru. Kaurismäkiho film o čističi bot
Marcelovi, který má ženu v nemocnici a který potkává třináctiletého kluka –
běžence z Afriky – a rozhodne se mu pomáhat, film přesně na hraně mezi
dojemnou, ba i kýčovitou pohádkou, a vaší vírou, že takhle by to přeci mohlo
být, takhle by si sousedé a další mohli pomáhat, vtip, atmosféra, úžasná
postava policejního vyšetřovatele, co některým „zločincům“ fandí. Znejištující,
pořád čekáte, že něco se stát musí. Kluk úspěšně odvážen tajně na lodi do
Londýna za maminkou a… pak ten konec. Marcel přichází do nemocnice a zároveň je
jasné, že žena zemřela, a zároveň si ji – zázračně uzdravenou – odvádí domů, on
v ruce balíček s jejími žlutými šaty, co po nich toužila a on jí je
poslal, a ona, „živá“, je má na sobě. Tak tohle je jeho sen, přání, říkáte si,
tedy říkala jsem si já, to je tak krásně přitažené za vlasy, dojemné, jasně
nereálné, jenomže… co všechno se tím teď zpochybňuje?!? I všechno to, co bylo
před tím? I příběh toho kluka, i jeho optimistický závěr? Bez odpovědi.
Nedrásavé, ale tázavé. A dost možná taky, že v tom hledám moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat