Tak dobře, musela jsem sice své heslo „MNĚ v Anglii
nikdy neprší“ změnit na „MNĚ v Anglii zase TAK MOC neprší“, ale asi bylo
načase, stará hesla jsou podezřelá. Vím, generalizovat se nemá, nemá, nemá, ale
ti Angličané jsou tak vtipní. Ona hrozí ex-Bertha, jak tam „dojezd“ hurikánu
z Ameriky pojmenovali, ve zprávách sice varování, ale zároveň máte pocit,
že bude (i) krásně, že to sluníčko zasvítí, a když ho ten den nespatříte, tak
jste se prostě jen špatně dívali a zítra to máte šanci napravit, protože „if
you are lucky“, nějaké to „sunny spell“ vás rozhodně nemine. Takhle plyne
předpověď za předpovědí a vám se zdá, že je dobře, úsměvně na světě. Že se v té zemi dost bavím – na ulici, v rozhovorech
s prodavači, s neznámými lidmi … - to bude doufám platit ještě dlouho,
hesla nehesla.
Čerstvě jsme si oblíbili jednu z ostrovanek. Pravda,
moc dlouhou už asi závodit nebude, ale nevadí, teď skvěle. Jo Pavey,
čtyřicátnice (vlastně už skoro o rok starší), maminka dvou malých dětí, přičemž
mladší holčičce není ani rok, v Curychu na ME vyhrála závod na deset
kilometrů. Kamarádka Ivana, co jí nevadí, jestli řídí nalevo či napravo, psala,
že se rozbrečela u záznamu, ač výsledek znala J.
Žádné komentáře:
Okomentovat