Dávat
jako dárky zážitky, to je dobrý nápad, souhlasím. Ale dát jako dárek zážitek se
mnou? To už dobře dopadnout nemusím, souhlasili by mnozí. Leč stalo se. Nebo spíš
stane se. A ještě lépe: Stala jsem se – narozeninovým dárkem pro
sedmdesátiletého herce! J Prosím vás, nepředstavujte si hned nic nemravného,
nebudu za poněkud přestárlou múzu. Ostatně celé to vymyslela a domluvila jeho
žena.
Říkám si, jestli to nezakřiknu, jestli nemám počkat s vyzrazením,
až bude dárkový poukaz hotov, ale tak mě to dneska pobavilo, že nevydržím.
Paní produkční mi v pátek psala, že by chtěla dát manželovi k narozeninám
„hodiny“ anglické konverzace, spíš takové povídání u kávy, aby se trošku
rozmluvil, když je celý život samoukem z knížek. A jestli prý bych o někom
nevěděla. Den jsem přemýšlela, jestli vím ještě o někom jiném než o sobě,
jestli to časově zvládnu a jestli je hodně drzé napsat, že bych tuhle „práci“
chtěla pro sebe. Druhý jsem si odpověděla „ne“, „ano“, „ne“ a dneska jsme se
domluvily. A ona tvoří – poukázku na hodiny s mojí fotkou a žákovskou
knížku. Narozeniny oslaví ve stejný den jako moje maminka. Směju se, bavím příhodou
ostatní, těším se, zvědavá jsem. A ne, není to nikdo přeslavný, zajímavý člověk
ale rozhodně.
Snad si budeme mít o čem povídat. Ono normálně hodiny
zadané jako „Já bych chtěl hlavně mluvit, to se ani nebudete muset moc
připravovat“ patří často k nejtěžším. Témata dojdou, vyprávění zážitků z víkendu
omrzí, hudební nadšenci zjistí, že vyjmenováváním oblíbených kapel se úplně
konverzovat nenaučí. A pak? Babo raď, inspirace přijď, zajímavé články k diskusím choďte mi pod ruku! Malinko tedy i strach a
malinko svírání palců, aby se to povedlo.
A vzpomínku na anglickou snídani na kuráž J: 
Žádné komentáře:
Okomentovat