Natahovat se po
jablkách, po švestkách. Stojím na poslední šprušli, potřebuju obě
ruce, potřebuju zabrat, potřebuju udržet balanc. Poslouchat po večerech, co
jsem ještě neslyšela, jak moje praprababička vedla jako mladá vdova s pěti
dětmi sama statek, jak chtěl být nejstarší učitelem, to ale nešlo – kdo by převzal hospodářstvím, komu by ho pak v pětapadesátém sebrali? Dělal si na to stavení zálusk jeden komunista, toužil i po jiném, ale matka té rodiny úspěšně ho
uplácela, aby toužit přestal, její dcery byly obě hrozně dlouho přesvědčeny, že
záhadně ztracené peníze dala matka „té druhé“. Vypráví někdo jiný, že
prastrýčka by snad nevyhnali, kdyby se jeho žena velkopansky nevytahovala, jak
se jakýsi důstojník bez šance zajímal o její dceru. Pak už jen štěstí, že strýcova sestra bydlela nedaleko, ale za hranicemi okresu, kam museli. Natahovat se po příbězích.
Odvést si ty vůně, vzpomínky, do Prahy, zapsat je, nastrouhat, na krabičku v mrazáku pak napsat jen prozaické
Žádné komentáře:
Okomentovat