Učit už byste neměli

Když si v Ikei koupíte místo čehokoli praktického do bytu tři sešity v krásných barvách, když na výletě po kopcích a lesích vysvětlujete zbloudilému, důvěřivému turistovi – nahlas, pomalu a výrazně –, že jde úplně špatně, a chcete po něm, aby vám popis správné trasy zopakoval svými slovy (potřebujete přece jistotu, že pochopil a zapamatoval si a vy můžete pokračovat (ve výletu, ve výkladu)), když přijíždí tramvaj a vy saháte do kapsy pro klíče, když vás průvodkyně na zájezdu informuje o změně místa srazu a vy se jí zeptáte, jestli to vědí děti, když chcete zjistit čísi povolání, ale místo toho vznesete dotaz „co učí?“… pak byste možná už sami učit neměli. Taky když vás polije hrůza, že tohle určitě nevyjde na osm řádků a vy nesplníte zadaný (si) úkol. Na druhou stranu máte ušetřenou práci s prozrazováním vlastní profese. Navíc je možné, že vás to baví. A ne, to nejsou všechno moje příhody, i když by klidně být mohly. Mé jsou jen ty neřádkované sešity.