Lidé si cíle svých cest vybírají různě. Nedávno
jsem slyšela o člověku, který obcházel republiku od jednoho pohraničního
patníku k druhému. A my jsme si naběhli, když jsme jednou během jara
vyrazili do Adršpachu. Někde už mimo hlavní proud davů vylezli jsme na skálu na
vyhlídku, tam tři veselí postarší místní. A jak prý to Pražáky napadne vyrazit
zrovna tam, ptali se. Pohotový kamarád Tomáš prohlásil, že to bereme podle
abecedy. Myšlenka byla na světě. Možná by zapadla, kdybychom teď o víkendu
nevyrazili z Lednice ke kamarádovi do Buchlovic, pod hrad, od kterého, ej,
větr věje. Myšlenka se upevnila. Jiná kamarádka má chatu ve Zbirohu, tam
skončíme utrmáceni v šedesáti, co ale bude do té doby… jsem na nás
zvědavá. Každopádně z Buchlova na Velehrad krásná je cesta.
Žádné komentáře:
Okomentovat