Finsky

Zastesklo se mi po severu. Strašně. To asi tou nezimou, loni chybělo mnohým sluníčko, mně letos sníh! ... Nu což, řekla jsem si, stesk zaženu studiem. Opráším chabé základy finštiny, odhrnu prach ze zbytků, navrším, posunu. A kde začne moderní člověk s výukou jazyků jinde než na Internetu, že? První lekce – názvy zeleniny: Paprika řekne se finsky paprika, okurka kurkku, cibule je sipuli, hlávkový salát lehtisalaatti. Záchvat smíchu. Tak jestli to takhle bude i pokračovat, do týdne mluvím plynule a odjíždím se naturalizovat! … A jestli ne, alespoň si zazpívám. Levan Polka – prý zazní zítra na naší akademii. Těším se! 

Taky pražské baroko

Né, to není zanedbané pohraničí, to barokní chátrání uprostřed Prahy. Té Prahy, co přeci nepotřebuje žádné evropské granty, protože má tak krásné památky a spoustu příjmů od turistů a pomůže si sama. Braník, Dominikánský dvůr. Hned vedle panelák, zastávka, Penny Market. Nadace Charty 77 tu chtěla vybudovat seniorské sociální centrum Dům čtyř múz, dlouho se dohadovali, pak už jim s Prahou 4 došla trpělivost. Takže? Nebude nic? Když Nadace po nekonečných „námluvách“ odstoupila, najednou vypsáno nové výběrové řízení. Dnes, když jsme koukali přes plot, ve dvoře světlo v podezřelé budce. Má být člověk rád, či má se bát? Barokní naděje? 

Z miniatur

Jako malá se mostů bála. Teď zvládá nejhrůznější, železniční, úplně sama, soukromá olympiáda. Jak se blíží ze Smíchova, město jí připadá opevněné. Železné nosníky, vysoko nad ulicí hradby, šifrující rackové v nepochopitelných manévrech nad labutěmi – civilisty. U ucha mobil, krajkové železo před očima, v telefonu řev. „Říkal jsem ti sakra, ať ten nůž z dílny vezmeš. Proč jsi zapomněla?“ Ta otázka! Ruku opírá o zábradlí, na most vjíždí obrněnec, drnčící dunění, mačká spoušť, míjí, i když jen fotí.  Z odlétající labutě má rozmazané křídlo. Pak pochopí, že musí ostrejma. Mobil drnkne o zábradlí,  nezásah, ale potopeno. Ten most nemá jméno.