Podoby Vánoc

Dětské Vánoce měly podobu něžných přání – „chci jehlu, o kterou se nepíchnu“ –, „kandidovaného“ ovoce ve vánočním pudinku, reakce „Živýho?“ na zprávu o tom, že bratranec dostal ježka v kleci, a absurdního pobavení, že pan premiér-nepremiér má taky cosi společného s OLAFem. Já ve snaze obohatit sváteční stůl vytvořila jako doplněk druhou verzi bramborového salátu s červenou řepou (a vajíčkem, kyselou okurkou, cibulí a jogurto-majonézou) a opět, co se vánoční stravy týče, šlápla vedle. Pro devítiletého vybrala Babičku drsňačku, abych slyšela „Jé, tu už mám“, a to jsem byla ješitně pyšná, že zrovna o jeho knihovničce mám přehled. A na den, na který jsem věnovala ségře bioložce lístky do divadla na hru s grantově-genetickou tématikou, že pohlídám děti, jsem sama dostala lístek na Collegium 1704. Přesto neironicky, bylo to moc pěkné. Dospělé Vánoce měly podobu nočních hovorů o kandidátech, za čtrnáct dní to přijde, o strachu, co se může stát, když tolik lidí v bublině prohlašuje, že první kolo je od toho, aby si volili svého ideálního, ve druhém pak prý už určitě budou Drahoše. Jen aby to šlo. 

Osmdesát osmdesátých

stránek z osmdesáti knih. Dárek, co ho můžete dávat zas a znovu různým lidem. Ke čtyřicátinám, padesátinám…  Mému obdarovanému bylo 80 na jaře, nestihla jsem to, v červnu dodatečný oslavný víkend na Šumavě, nestihla jsem to… A to jsem měla prosím pěkně ideální výrobní podmínky, školní knihovnu u nosu a kopírku/skener za rohem. A přece až teď, a přesto ocenil. Ono je to už tedy dost zajímavé vyrábět, když konečně seberete síly, přemýšlet, co dotyčný rád kdy četl, co jako dítě, k čemu se vracel, co sám napsal, z čeho se učil, na co nadával. Foglar, Remarque, Havel… organická chemie. A druhá fáze zábavy nastává, když zkoumáte, jak moc jsou ony 80. (40, 60.) stránky typické, jestli se zrovna na nich objeví „my hoši, co spolu chodíme“. Třeba. Některé novely a básnické sbírky a divadelní hry už osmdesáté stránky nemají. Farma zvířat ze hry, Máj ze hry. Ve školní knihovně berete do ruky různá vydání a zvažujete, která osmdesátá bude lepší. Lehčí. Nebo těžší. Na druhou stranu každé kopie napsat řešení. Zabalit, darovat. Těšit se z údivu. Prý jestli jsem to nechala udělat. Ne, není to díra na trhu, tenhle dárek musí být hrozně přesně osobní.