Nebe - peklo

Trošku jsem se bála, že to nedají.Osmileté děti a to téma. Malému klukovi umře maminka, DJka Eva (uměleckým jménem Raketa), v nebi nechová se zrovna poslušně, poslána tedy do pekla, kde si najde mezi čerty komplice a společně se snaží utéct. Cestou potkají čertovu matku, zdatnou to manipulátorku, i Evina tatínka, který opustil její maminku, ještě než se Eva narodila. A také několik hříšníků a zavrženců, co se je Eva snaží přivést k samostatnému myšlení. Tadeášek v péči tety Renaty zatím truchlí ve skříni a celé si to takhle představuje. End je happy, ale trošku jiný, než byste čekali.

Daly to. Na jednom místě se zabály, hru ale prohlásily za „strašně dobrou“. Vtipná, napínavá a dojemná pro děti i pro velký. Bláznivé kostýmy, překvapivé zvraty. V Dlouhé. Současná polská autorka Maria Wojtyszko ji napsala jako odpověď na synkovu otázku: „Mami, co by se stalo, kdybys umřela?“

Fotka z webu Divadla v Dlouhé - fňukající hříšníci



A v programu otázky, tipy na další povídání. 

Načeva „v Sama doma“ a islandský Advent

Bacha, nenechte se zmást, záznam pořadu to fakt není. Výborný klip. A když už jsme u Načevy, ještě si přisadím jedním minorským představením, kde hraje a zpívá. Záhada hlavolamu. Z pozice náhradníka šla nakonec i šestiletá a úspěšně ho zvládla, trochu strachu nepřiznala, ač jí při scénách ze Stínadel prokukoval z očí. Široka hraje parkurista a v samé závěru pak právě Monika, i když neskáče.

Převzato z webu divadla Minor

A na adventní poklid doporučuju ze všech sil Advent. Novela z Islandu, loni před Vánoci už nesehnatelná, pak vyšla znovu a teď jsem ji viděla na pultech v kupičkách. O zvyku jednoho farmáře vydávat se vždycky začátkem prosince do hor, hledat a shánět dolů zbloudilé ovce ostatních farmářů.  V sněhu, větru, mrazu. Drsná příroda, drama a klid v jednom, společenství člověka, psa a berana, síla, vůle, krása v činu na první pohled „zbytečném“, bláznivém, činu „navíc.“ Vděk. 

A to na chvíli vše. Tipů by bylo, úvah by bylo, ale cítím, že sem utíkám před povinností dodělat překlad. Intenzivněji snad po Vánocích.

Demokracie v kostce (tedy spíš v kostkách)

Taky by titulek mohl znít „Padla vláda“, ale nehodlám se nechat zatknout za šíření nadějně poplašné zprávy. Navíc to platilo jen o vládě „jako“, vládě v Minoru, v představení Demokracie – tak pro pěti až desetileté děti. Na pódiu zástupci šesti „politických“ stran (třeba „Tančit“, „Cvičit“, „Neřešit“…), molitanové kostky, co se z nich dají postavit řečnické pultíky i volební urna, vtipné blabla projevy, mediální zpravodajství, nadějné sliby („Milé děti, když budete volit nás, bude o přestávce v divadelním baru všechno zdarma.“) Pomocí kostek vysvětlují se poměry hlasů i zastoupení ve vládě. Při povolebních tanečcích tančí se skutečně, vláda padá z výšky. Nejvtipnější věta pro dospělé: „Děti, nenechte se unést… emocemi.“ Po přestávce každý dostane hlasovací zařízení a volí se a volí, na plátně hned jsou vidět výsledky. Mezitím občas vláda zavelí vztyk, to se pak cvičí, jak ona píská. Snad v hlavičkách něco zůstane. Že jsme viděli 17. listopadu, potkávali jsme pak v pasáži muže v uniformách předlistopadových policistů. S obušky. Se slovy: „Tak demokracii, jo? No jak myslíte!“ Myslíme. Do Minoru je čím dál těžší sehnat lístky, o půlnoci třeba být ve střehu na počítači a stejně často zesmutníte, ale chcete to zkoušet i pak, v průběhu celého měsíce. Šance je. Ve všech smyslech slova.

Fotky převzaty z webu divadla Minor. 

(Zcela vpravo předseda mé oblíbené strany Dožít.)

Z divadelního „deníčku“

Dneska v Minoru hostovalo Divadlo Drak. S Bílým tesákem. Až ho někde blízko vás budou hrát, jděte na to, s dětmi podle doporučení tak od devíti, menší to zvládnou, jsou-li nebázlivé. Inscenace je to totiž syrová, syrová geniální technikou – osm chlapů na jevišti, jeden z nich – ten v roli Tesáka – pořád s malou kamerkou v ruce, co vidí vlčí oči, hned se promítá na velké ploše za ním. Detaily obličejů, očí, vyceněných zubů ostatních herců třeba v roli psů z nepřátelské smečky. Na jevišti sníh i „krev“. Na zadní stěně stopy, huby, vnitřek klece. Nejdrsnější pak chvíle, kdy má vlk svému novému majiteli vydělat peníze v zápasech se psy. Zároveň, i když se to z předchozího nezdá, je to inscenace vtipná a poetická a chvilkami odlehčená a s krásným koncem o svobodě.

A teď pro velké: Élektra, co ji hrají v Dlouhé, bude teď ještě týden ke slyšení i v rozhlase. Výborná Eva Hacurová, nádherné zvukově: https://vltava.rozhlas.cz/sofokles-elektra-7648326