O pudinku a horších skupinách

Ivana procházela v hlavě večírkové dospělé a pro každého brala víno a pak pro jistotu ještě jeden vánoční pudink, protože co kdyby… a ono opravdu ano, bylo jich nakonec o jednoho víc, anglický pudink dostala jsem já. Víno prý jindy. Hodil se, dneska jsme s jednou třídou postávali u mikrovlnky, že si ho ohřejeme, aby viděli, aby poznali, pěkně podle návodu – dvě minuty, chvilku počkat a pak ještě dvě minuty… a pak vyšlo najevo „co kdyby“ číslo dvě. Ne, nebylo jich víc, nenastoupil nový student, ale většina nejí hrozinky! Z těch pudink skládá se zejména! Nadšení, že nesu něco k jídlu, mírně pohaslo. „Takhle vypadá naše angličtina vždycky,“ sděluje se smíchem jeden student návštěvě, spolužačce „z lepší“ skupiny. „Proto nic neumíme.“ Myslel jídlo a hry, že se vždycky máme takhle, a byl v tom humor a povzdechnutí a popíchnutí směrem ke mně. Něco umí. Ale mohli by víc. Ale jak to má člověk zařídit, když v každé třídě bývá pár výborných a pár slaboučkých a ti ostatní jsou na tom přibližně stejně, ale vy někde uprostřed musíte udělat „řez“. “. A bytí v „té druhé“ skupině někdy nepřebolí. Ani přes Vánoce.

O hoření

Trošku si myslím, že když někomu dáváte rady, jak nevyhořet, nahlodáte ho, začne si říkat, jestli už dávno vyhořelý není, případně jestli není „ňákej divnej“, že není, když všichni kolem očividně už jen doutnají a občas se někdo i topí. Přišlo nám nedávno z jazykovky shrnutí semináře o nevyhoření. Dobré je prý připojit se k nějaké profesní organizaci, vzdělávat se, ale taky najít si nového koníčka, který s učením vůbec, ale ani malinko nesouvisí, experimentovat, vstávat brzo, chodit pěšky… a potom: Vždycky si řekněte, že nejde o operaci mozku. Že možná studenti zbytečně rozdělili nějaký ten infinitiv a vynechali pár předmětů, ale na konci hodiny nikdo nezemřel! To si budu opakovat, skvěle se to doplňuje s mým oblíbeným „Co tě nezabije, to tě zešílí!“ 

A předevčírem na Národní, u stánku neziskovky Nevypusť duši, zvolal jeden chlapeček „Já vím!“ a rychle napsal „Du dál od svích bratrů“ jako odpověď na otázku, co děláte, když vám není do skoku. A  dašlí uznale pokyvovali, jak ví, ten chlapec, že hádat se netřeba.

Řeka plná krokodýlů

Je jenom jedna věc, na kterou dokážu utáhnout fakt všechny studenty. Posaďte se, poslouchejte: Dívka Abigail a její milý Gregory žijí na opačných březích řeky plné krokodýlů, most vezme povodeň. Abigail zajde za převozníkem, ten chce, aby se s ním vyspala, pak ji prý převeze. A. se zděsí se, to ne, běží za maminkou, ta ale poradit odmítne, jsi dospělá, holčičko, to si musíš vyřešit sama. Převozník znovu na scéně, Abigail s ním stráví noc, on splní slib. Ona milému vypoví, co udělala, Gregory ji odkopne. Zhrzená se vydá za kamarádem Samem, ten se ji vydá pomstít, Gregoryho brutálně zbije. Abigail se směje.Víc se, milí studenti, nedozvíte, každý sám si napište pořadí, jak morálně se postavy podle vás zachovaly. A teď se pokuste ve dvojicích dohodnout na společném pořadí. A teď ve čtveřicích. To už nejde. Hádají se ještě po hodině. Pořadí se jim bude během života měnit. Asi. Mnozí mají matku jako morálně nejlepší. Mám radost. Anglická verze zde.