Ti Poláci, 2. díl!

Chtěla bych tu zemi poznat víc. A přece jsem ráda, že žiju tady. Nechápu, jak je možný přes protesty příbuzných nechat někoho exhumovat. „Když už to dělají, je celkem pravděpodobný, že se zjistí,“ vysvětloval mi tuhle Michal, „že v tom letadle bomba byla. Takže obviní Putina z vraždy svého prezidenta a co už pak můžou jinýho, než vyhlásit Rusku válku.“ Nešetří mě. Jak snadno se dá změnit „pravda“. Zatím se naštěstí mýlí, prezident Kaczyňski zemřel podle pitvy na zranění způsobených pádem letadla, žádná bomba na palubě. Což prý nemírní touhu exhumovat a pitvat další!

A nebo tohle, to je taky moc pěkný. Poslankyně vládní strany navrhuje, aby ateisté , muslimové a pravoslavní podepisovali prohlášení, že znají polskou ústavu a hodnoty a zavazují se je dodržovat. Nepodepíší-li, připadalo by jí dobré je deportovat. Na kritiku reaguje, že chtěla jen vzbudit diskusi o problémech. Kde já to jen slyšela?

Ti Poláci, 1. díl

Zasahuje mě poslední dobou polská literatura. Hodně. Pískový vrch Joanny Batorové. Slezsko, hornický Valbřich, odkud vyhnali Němce, sídliště, ženy jedné rodiny, tři generace, válka a všechno potom. Dlouhatánské, samospádné věty, čtu rychlejc, než nad tím myslím, raduju se z výborných metafor a z fantaskních obrazů. A do těch metafor a krásných vět občas, často, tak trochu mimochodem, prosakují hrůzy. Nebo jalová povrchnost. A polská společnost, antisemitismus, rasismus, mnohem víc. Někdy, tam kde sílí příběh, trochu slábne jazyk, kniha ale i tak výborná. 

A čtu Projekt: pravda Mariusze Szczygiela. Toho, co napsal Gottland. Krátké kapitoly, pozoroval, ptal se, na co si lidi v životě přišli, jakým střípkům velkých myšlenek věří, co je jejich pravda. Češi prý neunesou polský patos, proto nemáme literární reportáže. Snad a snad tam i je, já ho od něj ale beru. A fotky Lenky Faltejskové, doporučuju sledovat na FB!