… těch významů v jednom
názvu :). Historka někdy z půlky června, a to máme prázdnin konec, jenže
je okurkový čas, tak se to smí a hlavně: já si ji chci uchovat. V učebnici
otázka na dárky a tak se jich ptám, pro koho se jim dárky kupují špatně. Čekám „pro
babičky“, slyším „pro učitele“. No toto. „A ty kupuješ dárky učitelům často,
Adame?“ směju se a vůbec, vůbec nic tím nemyslím. Prý občas a hodně o tom
přemýšlí a mně je jasné, že teď mluví o své třídní, ženě asi tak padesátileté. „Myslel
jsem, že bych jí dal flashku!“ nadhodí a já se nad tím nápadem rozzářím. „Jenomže…
přeci jen… je to ŽENA,“ na to on!!! Výbuch smíchu, lapání po dechu, je hrozně
roztomilý. Ujišťuju ho, že tedy jaksi i ženy flashky (občas) používají.
Nepřesvědčila jsem ho (ještě). „Když ona… taky… není úplně nejmladší!“ Tak
odtud vítr fouká. Dát flashku ženě nad čtyřicet (no, možná už nad třicet), to
už je zřejmě společensky nepřijatelné. Alespoň v očích některých.
Pointa? Šla jsem se podívat, dostala propisku. Krásnou,
ale propisku. A večer poslala mi SMSku, že po bližším zkoumání a šroubování
zjistila, že je to tužka a flashka v jednom!
Žádné komentáře:
Okomentovat