pondělí 21. prosince 2015

Fernando Krapp

Kdyby se mě někdo ptal, co si spojuji s Vánoci, vzpomněla bych si na všechno podstatné a pak na loupání spařených mandlí a rozhlasové hry J. Nikdo se neptá, netelevizní dětství znamená nerozplývat se nad pohádkami a k loupání, pečení, uklízení, restům a tak dále pouštím si někdy pěkné drsňárny. Jako třeba dneska – Fernando Krapp mi napsal dopis. Téma dávné, milionkrát obehrané: Žena je nucena provdat se za muže, neboť jejímu otci pomohl z dluhů. Ona se do něj ale zamiluje. A on? Necita, ješita, manipulátor, tyran. On přeci nebude žít to, co se píše v románech. Navzdory obehranosti ale nedokážete odhadnout (alespoň já nedokázala), jak se vše bude vyvíjet. A potom ten závěr! Dvakrát jsem si ho pustila. Přesně tohle mám ráda, stylizaci, ale ne takovou, abych příběhu nevěřila, nenašla si paralely. Geniálně zahrané – Trojan, Myšička, Dočkalová, Lábus. Rozhodně nevánoční a ke slyšení do 25.

3 komentáře:

  1. Jé, to jsem taky poslouchala, před pár dny! (Ne z internetu, ale přímo z rádia.)
    Závěr překvapil.
    Jak sis představovala vizuálně ten indický přehoz v altánu?
    Rozhlasový hry je jeden z mých vůbec nejoblíbenějších druhů umění.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Člověče vůbec nijak :). Nějak mě přehoz úplně "minul". Ale jinak souhlasím, rozhlasové hry jsou výborné, musím je poslouchat víc!

      Vymazat
  2. Škoda, že čtu blogové příspěvky s měsíčním zpožděním, to už mi asi nic nearchivujou, co? :-)

    OdpovědětVymazat