Maturitní klidnění se

Ještě večer před maturitou dopočítávají příklady, rychle projíždějí všechny otázky, modlí se k nejrůznějším bohům, ať není tažena ta jedna jediná (nebo dvě, nebo tři), kterou nechtějí, ať je někdo zachrání, až budou mít okno, ať se to alespoň na tu čtyřku nějak podaří uhrát. Mluvím pochopitelně o učitelích! By se studenti divili, jak někdy pedagogům nezbývá, než se studentským „do prčic“ (jako reakcí na vylosované číslo) neslyšně, leč od srdce souhlasit. A na některé absurdně dojemné scény koukala by asi i veřejnost - třeba když maturant utěšuje zkoušející, která se hroutí, že ho nechala rupnout, ať prý si to tak nebere, že on se to fakt nenaučil. Tohle, známky a mnohem víc probírá se v bohatě zásobené maturitní občerstvovně, u kávy, u dobrot. Nechápu, proč jsem zrovna  tenhle týden dostala k překladu knížku „50 způsobů, jak se uklidnit jinak než jídlem“! Jak vědí, že bych si to fakt měla přečíst? („Pitím,“ odtušil kolega).