Dobře to dopadlo. Bulharské hory jsou krásné.
Jenomže: V jednu chvíli se pod vrcholem nejvyšší Musaly přidržela L.
kamene, ten se uvolnil, s ním další, rána do hlavy, kotouly pozadu, brždění
rozpřaženýma rukama, krev, šok, vrtulník, co neměl zrovna kde přistát, let v podvěsu. Já to neviděla, já až druhý den vyrazila minibusem do Sofie pro dobré zprávy a
taky abych zjistila, že všechno jde, že si stačí vzpomenout na bulharskou bohemistku, která náhodou zrovna tráví léto u rodičů, napsat
jí a ona dva dny chodí překládat na vizity do nemocnice plné absurdních
situací, kde si pacienti nakupují dezinfekci v lékárně přes ulici a kde
sice dostanou polívku, ale nemají-li svojí lžíci, mohou se tak akorát snažit
dohlédnout na dno misky. Taky se hodí zapojit ambasadora, bulvární média to zvládnou sama. Ze samého štěstí nad dobrým koncem jsme úplně zapomněli vynadat komusi odpovědnému, že se na vrtulník čekalo dvě hodiny. Už se tomu smějeme, ale ty sestupy...!
Žádné komentáře:
Okomentovat