středa 6. března 2013

Kdyby měl někdo knihy pro děti


a nevěděl, kam s nimi, měla bych pro něj řešení. Možná máte děti trošku či úplně větší, do vnoučat či pravnoučat daleko, nebo docela blízko, ale zase je vám jasné, že tolik knih ty děti nikdy nemohou „učíst“, protože budou dostávat další a další a od svítání do západu slunka sedět v místní knihovně … a vy jste realisti a zoufáte si a některých knížek byste se přeci jen rádi nějak zbavili, udělali si místo na další pro sebe. Nějak hezky, kdyby to šlo.

Moje kamarádka Irena založila někdy před rokem tyhle dětské čtenářské kluby. Je jich po republice tuším třináct a - to mi připadá nejdůležitější – organizátoři v nich pracují s dětmi sociálně znevýhodněnými, dětmi, které doma příliš nebo vůbec do kontaktu s knížkami nepřijdou. S dětmi se scházejí, o knížkách povídají, hrají, píší… Kdybych si nemyslela, že to nedělají dobře, nebudu o jejich práci psát já (to je záporů na jednu větu, koukám, doufám, že to rámcově dává smysl J). Zkrátka a dobře, děti to baví a moc rády jsou, když nějakou knihu opravdu dostanou, když se stane jejich vlastní. A tady je ten háček a slibované řešení. Ač mají organizátoři klubů na svoji činnost grant a občas dostanou nějaký dar (nedávno třeba třicet knih od Baobabu), neustále se ptají, zda někdo někde nemá dětské knížky nazbyt. Já se myslím, že musí mít, ne? Využily by je bud´ přímo kluby do svých knihovniček, nebo by je „lektoři“ rozdali dětem - za odměnu, na prázdniny a tak podobně. Přijeli by si pro ně (téměř) kamkoli.
Zájem by organizátoři měli o knížky už pro nečtenáře – předškoláky, tedy děti, kterým se teprve předčítá, a pak o knížky pro děti přibližně na prvním stupni (ale znáte to, co dítě, to originální čtenář). Za měsíc se s podobnou výzvou obrátím na naše studenty, ti mi připadají v tomhle směru nadějní (viz úvod - úplně větší a do vlastních dětí daleko.. i když, zrovna tohle, kdo ví. J), teď se tedy zkouším ptát vás. Srdcové poklady rozhodně si ponechte, to určitě říkat nemusím, jak jsem za ně teď ráda. A taky: teoreticky zastávám názor, že knihy mají kolovat a putovat a tak dále, nečtená kniha mrtvá kniha, ale prakticky vím, že je to sakra těžké loučení. Takže jsem za každou darovanou knihu ráda (za sebe, za děti, za kamarádku Irenu…sakra, to je skoro srdceryvné).

Konec srdceryvnosti, kdo má málo knih, může je konec konců nechat rozmnožit J:

4 komentáře:

  1. Teeeda, to jsou ale nemravné obrázky :D
    Díky za zajímavou inspiraci, koukám na ty stránky a zrovna jeden z těch klubů je ve městě, kam jsem chodila na gympl, to by mě nenapadlo. Tak pověřím mamku, ať probere naši dětskou knihovničku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, skvělý! Ale na vás ta charakteristika dárců přeci vůbec nepasuje (tedy až na ta vnoučata :).
      Ale když se přeci jen nějaká kniha najde, budou určitě rádi v kterémkoli městě :). Každopádně díky moc.

      Vymazat
  2. Anonymní3/28/2013

    MKP Praha vyřazuje často starší knihy. Občas se dá sehnat např. i 30 knih v celkové ceně 1 Kč. Stačí sledovat http://www.mlp.cz/cz/novinky/doplnte-si-knihovnu/ nebo se s paní osobně domluvit. Olga

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuju mockrát za tip i odkaz! Já sice o vyřazených knížkách z knihoven "teoreticky" vím, ale vůbec je nesleduju :(. Přepošlu organizátorům, nevím, jestli to vědí oni.

    OdpovědětVymazat