neděle 21. dubna 2013

Maturita těžká


Maturity v nové podobě mají asi tak padesát tisíc různých aspektů, úhlů, ze kterých je můžeme rozebírat, kritizovat či chválit. „Díky“ médiím se ví o aspektech přibližně deseti.  Objektivní nebo alespoň dobrý článek o maturitách jsem myslím nečetla, ale nemůžu si moc vyskakovat, ani já ho nenapíšu. Jednat se mi do něj nechce, druhak bych to neuměla a třeťak by tak dlouhý nikdo nečetl. Občas ale trousím kousky informací, které obraz vytvářený médii třeba trošku naruší, přirozbijí J, opraví. To udělám i teď.
V obecném povědomí je asi dost zakořeněná představa, že tyhle zkoušky jsou nyní dost jednoduché, že po studentech se toho moc nechce. Někde to tak možná je, ale rozhodně to neplatí obecně. Málo se ví o tom, že školy získaly relativně velkou svobodu určovat si podobu školní části maturit (tzv. profilové, ale málokdo ten termín používá) a ta že je nyní těžší (i daleko těžší) než bývala. I u nás dohadují se vyučující stejného předmětu, jestli už zkouška není neadekvátně náročná. „Finta“ je v tom, že nyní může mít zkouška legálně písemnou i ústní část (dřív to šlo jen z češtiny, pokud to někde bylo jinak, obcházela škola zákon; předrevoluční matika - marně doluji z paměti - zase byla jen písemná). U nás tedy např. nyní studenti píší z matiky a fyziky nejprve čtyřhodinovou písemku a pak jsou v ústní části zkoušeni jen z teorie, z jazyků už taky nestačí nabiflovat se témata (naštěstí) a rozumět krátkému textu, z jiných předmětů zase nejprve obhajují (často celkem rozsáhlé) práce a pak opět přijde teorie. Každý vyučující by totiž rád, aby si jeho předmět ke zkoušce vybírali jen ti, koho skutečně zajímá, ne aby byl únikovým. Náročnost má odradit. Jenomže … znáte to, únik občas potřebují i dobří studenti. K čemu vysoká náročnost, když to na vysvědčení není vidět, je otázka jiná a už by to začínal být ten dlouhatáááánský článek…
Dál škola rozhoduje, z kolika předmětů budou studenti ve školní části maturovat.  U nás ze tří, a proto občas slyšíme výkřiky, že „všude jinde je to jen ze dvou“. Všude neJ. A máme pravidlo, že nesmí ve státní a školní maturovat z téhož jazyka (proto jsme zase „hodní“ v tom, že se dá odmaturovat bez zkoušky z jazyka - je to výjimečné, ale občas k tomu dojde).
Někteří ze studentů půjdou do školy na maturitu celkem devětkrát, alespoň jsem to tak slyšela, nepřepočítávala. Takové číslo jim zajistí jednak nešťastné rozdělení písemky státní z jednoho předmětu (někdo dělá dvě části ve dvou dnech, ač by šly udělat v jednom), jednak právě „dvoudílné“ zkoušky školní.
Tak to vše jen vysvětlení, až třeba uslyšíte o někom, kdo udělal maturity jen část a jednu či více zkoušek bude opravovat či dodělávat v září, že vůbec nemusí jít o studenta tupého, flákajícího se či úplně, ale úplně neschopného.

Žádné komentáře:

Okomentovat