těžko se to hodnotí. I
když já bývám k psaní známých a blízkých někdy asi přísná až moc. Možná proto
jsem i Lenčiných osm povídek (neznám „nablízko“ nikoho jiného, komu by knížku
vydalo tak prestižní nakladatelství jako je Argo) začínala číst s lehkou nedůvěrou.
Brzy vymizela.
Vypadalo
by ošklivě klišovitě, kdybych prohlásila, že jsou to „ze života“. No jo, ale
ony jsou. Rodinné a partnerské vztahy, rozchody, zamilovanost přešlá do rutiny,
rozdílnost sourozenců pokročilého věku, sousedství před papundeklové stěny,
těhotenství s nešťastným koncem, maminky pobývající s dětmi v ozdravovně,
vysokoškolačky na brigádě v klášteře, kam přicházejí i propuštění vězni. Zdánlivě
příběhy mnohokrát přeříkané, ale Lenka podle mého dokázala vytvořit trošinku
jinak, překvapivě. A vyprávět ne tak, že se potrháte smíchy, ale s mírnou ironií,
kterou zato drží docela stabilně. Navíc je to způsob psaní, který mám hodně
ráda: zdánlivě jde o určité téma, skrytě však ještě o nějaké jiné! Výborný
přesný popis detailů, to bych chtěla umět, udržet napětí, zvědavost, byť se
zdánlivě odehrávají jen drobounké (ale často zásadní) události. Právě pro toto
napětí a momenty, kdy si hrdinové povídek něco zásadního uvědomí, nechci
prozradit víc.
Já
jsem se neubránila přemýšlení, co z toho Lenka zažila přímo takhle, co
možná trošičku jinak, ale do povídek promítla. Rozhodně využila své
překladatelské zkušenosti - to nejen vtipně v povídce poslední (ve které se
překladatelka důchodového věku rozhodne vrátit k svému dívčímu příjmení a překládání
komentuje), ale v hříčkách, přirovnáních, popisech, dialozích celé knížky.
Doporučuji,
i když si myslím, že ne každému se zalíbí - právě pro ty někdy „droboulinké“
události, na první pohled neviditelná témata a tak. Já ale budu rozhodně dávat
jako dárek těm, u kterých si tipnu, že by se líbit mohlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat