neděle 31. srpna 2014

Šťastný nový rok!



Musela jsem se smát. Vylovila jsem minulý týden z bytových zákoutí nejrůznější kupy a kupičky jednostranně potištěných papírů – dary to od kamarádů redaktorů, knižních a televizních, oni by je vyhodili, my je ve škole ještě rádi zužitkujeme – že je postupně odnosím, a pobavil mě velmi první list:




Hodlám docházet (obzvláště) ve dne a pořád doufám, že už jen nedoutnám. A na letošních třinácti hodinách snad taky neuhořím. Ani malý úvazek člověka ale neuchrání, aby se kdykoli, kdy někdo někde zmíní, že cosi musí být hotové do konce roku, nezeptal: „A to myslíš školního nebo kalendářního?“ Vyvolá úsměv/posměch a má ji, deformaci jednu.

           Tak jsme si v pátek připili na šťastný nový rok. Ze všeho nejvíc si přeju, ač se to může zdát divné, aby neutíkal. (Studentům bez problémů popřeji opak.) Ne, to není bezmezná láska k práci, to jen má touha tak nějak obecně zpomalit čas. Mít tak přesýpací hodiny… a přetáčet si je podle libosti, až budu mít pocit, že dost bylo dne, že už se začíná přežívat, že hotovo, co mělo být. … Ale ony prý, potvory přesýpací, fungují opačně. Když je člověk používá hrozně hrozně dlouho a intenzivně, „předcházejí se“, šedesát minut podle nich netrvá šedesát minut, zrníčka si nepovšimnutě vymílají úzký střed, rozšiřují pole působnosti, kloužou rychleji. …Tak nic, takhle to taky nepůjde. Nějaké jiné řešení by to chtělo.

Paul Tillich, filosof a teolog, o čase a spěchu říká tohle: Ztráta času pro věčnost, pro skutečnou přítomnost vlastní naší je době je důsledkem nutkavé touhy neustále se hnát vpřed. Tento úprk může mít různé podoby. Tragickou tvář získal v komunismu v podobě „světlých zítřků“, banální charakter má v současnosti – v neustálém očekávání technologických či módních novinek, které mají spasit svět. Komickou podobu má nakonec tento spěch v našich každodenních životech – v pondělí se těšíme na pátek, v horku na zimu a naopak, na vysněném zájezdě kape kohoutek, Němci ve vedlejším pokoji řvou, to moře je strašně daleko…Ale utěšujeme se, že za ro to určitě vyjde… A já se stejně těším, ale doufám, že to vyjde letos. 
    
P.S: Na Vltavě včera reprízovali silvestrovský program, tak si najednou nejsem jistá, jestli jsme to školní dělení nakonec nějak celostátně nepřijali J


2 komentáře:

  1. Anonymní8/31/2014

    Milá Helčo,
    moc Tě zdravím a přeji úspěšný nový školní rok. Já už také nastupuji na plný úvazek a Terezka jde poprvé do školky.
    Mám pocit, že jsem Tě minulý týden potkala u polikliniky.
    Přeji vše dobré. Tvůj text mi byl inspirací, taky si teď ještě připijeme na ten nadcházející školní rok. Snad ho ve zdraví zvládneme, pro mne bude obohacující a objevný i z pozice rodiče.
    Martina
    P.S. Jsem stejný ročník jako Tvá sestra.

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, ahoj Martino. Tak to mě mrzí, že jsem byly u polikliniky tak nevšímavá, příště na mě houkni a strč.
    Rozhodně si připijte, to pomůže :). A přeji všechno nejlepší, ať už jsi slavila před měsíce, nebo teprve budeš. Mějte se hezky a všechna vzdělávací zařízení dobře zvládejte.

    OdpovědětVymazat