Politicky nekorektní to
bude. V pátek krásný, pozdně noční, rozlučkový večírek s Aničkou.
Večírek s borščem. Anička přišla z Ukrajiny, pobyla patnáct let, za
láskou jde dál, do Německa. Výborně šije. A kouzelně mluví česky. „Všichni
Němci by měli chodit do logopeda,“ prohlašuje důrazně, když se rozčiluje nad
tím, že jim vůbec nerozumí. Kulturní šoky mívají všelijaké podoby. Anička vypráví,
jak nevěřícně zírala na českém hřbitově, kde si lidé „dávají mrtvoly do vázy!“.
A my pár vteřin tápeme a pak smíchy padáme pod stůl, když nám to dochází: urny
přeci. Smějeme se tomu a smějeme se snad trochu černohumorně, protože tomuhle
přeci… ale nejde jinak. A pak nás to přejde, slyšíme o útocích v Paříži a první reakce, ty jsou příznačné. „Muslimové?“ ptá se Iva. „Nebo to mohli být Rusové,“
otáčí se na ni Anička, „Rusové potřebují destabilizovat Evropu.“ Co se dozvíme
později, není v souvislosti s těmi prvními větami tak podstatné, jak by se
snad mohlo zdát.
Žádné komentáře:
Okomentovat