„Přestala jsem číst a
momentálně pletu šály. Oranžovo-hnědou, hebkou růžovou, červeno-černou, temně
zelenou a takovou žíhanou modrou…barvy si vybírám
podle aktuální nálady… Až dokončím šály, možná zase začnu číst.“ Říká. V jednom rozhovoru. A pravdu má, nejde, mám pocit, zároveň číst knihy,
chodit běhat, sledovat dění, starat se, něco tvořit, nebo jde jen po troškách, ve
vlnách. Ve vlnách na šály. A že mi to zrovna teď vychází, číst a běhat, je
spíš náhoda. „Ke dnu“ a potom znovu „Do
tmy“, podruhé, málokdy čtu něco podruhé, teď snad, že jsem si potřebovala
pojmenovat, v čem je lepší. Ve „Tmě“ úplně nevíte, čemu věřit, co je
reálné, co fantazie, vypravěčka éterická víla a maniakální sběračka najednou. „Dno“
už pro mě trošku moc přesycené napětím, psaní dobré, ale ničím výjimečné, ale
jak říkají hosté v tomhle rozhovoru o knize, pořád dobrý mainstream. To
není odsudek, dobrého mainstreamu je prý pomálu, i když určuje úroveň kultury. Rozhovor doporučuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat