Melody Gardot

Už tu taky jednou byla. Ale víte, jak je to s tím opakováním... podle mne si to zaslouží, toho hlasu, té melodie... Melody, se nemůžu naposlouchat.

Došlo na operu!

Ale nebojte, jenom na komickou :). (A jen krátkou árii z ní). Ač mám jinak ráda spíš těžké, tvrdé, tragické, silné… Z názvu Dcera pluku názvu by člověk dokázal odhadovat drama, přesto je to celé velmi vtipné, minimálně tahle inscenace z MET byla moc (i tank přijel na scénu). Děj samozřejmě za vlasy přitažený, jak už to tak v těch komických operách bývá, zpěv nádherný. Devět vysokých C!!! (A skladatel? Donizzeti):

 

 

Trošku do černa

Na přednedávné pozvání do divadla dostala jsem dneska sprchu, že to dělám jen kvůli tomu, že je advent, že mi ten čas nastavuje zrcadlo a zesiluje spoustu potlačených pocitů. Těžko říct, nakolik víme, proč co děláme… přesto si myslím, že jsem to proto neudělala. Advent na mě působí radostně a klidně. A bez nějakých zvláštních zrcadel (jednak mi to slovo v tomhle významu zní dost klišovitě, jednak se do sebe, na sebe dívám bez ohledu na čas, na měsíc…).

Dost smutnění, písnička! Na Jablkoň jdeme 23. 12 do Malostranské besedy. Snad budou hrát i tuhle:

 

Čerstvé druhé CéDé... aneb troška reklamy

Dneska budu dělat reklamu, bez velkých řečí ovšem, ona si hudba vystačí. Prague Cello Quartet, už jsem o nich jednou psala. Právě vydávají druhé CD, píšu o něm zase a napíšu si o něj asi i Ježíškovi. Hrají hudbu klasickou, hudbu z filmů, hrají Hudbu. Ukázka z nového (v trošku jiném složení tentokrát) se sem bohužel dá vložit jenom takhle, ale oni umí i třeba tohle :):

 

 

A vůbec, hudebníci jsou to výborní, musí být, jinak by podle mého nemohli hrát tak vtipně, radostně, nápaditě. Víc na jejich webu. A zítra zase z jiného soudku.

Dlouhé zimní večery

V pátek večer promítali studenti odpoledne a večer a v noci ve škole filmy. Dokumenty z Jednoho světa, filmy z FAMU, animované… . Páteční filmový klub filmů hraných si vedou sami, tyhle noční akce musí sice podnítit a zaštítit kolega, ale pak se do nich také vrhají s vervou, napečou, navaří a jsou tam myslím raději než přes den. A rádi chodí absolventi. Ještě těsně před půlnocí diskutovali s vězeňským kaplanem po Třeštíkové dokumentu René, když jsem jim o půlnoci byla odemknout branku, šlapali jsme v čerstvém sněhu a oni mi přáli hezký zbytek večera J. Tak oni se asi teprve rozjížděli na rozdíl ode mne.

V sobotu večer a do noci společné kamarádské pečení. Moje touha objevovat cukroví netradiční sice příliš neuspokojena, to však byl jediný a nepatrný kazíček, jinak výborné! Akorát že teď… máme to cukroví doma nějak brzo a příliš na dosah.

 

Dost jsme toho stihli



Andělé - dvojčata

Zjištění večera: Když není váha, odvážíte sůl i na mobilu. Půl kila mouka asi spíš ne :):

 

Konec legrace, několik dalších večerů strávím nad revizí překladu. Tři měsíce uleželý, vytažený na světlo. Je to s podivem, jak mohl něco člověk před týdny považovat za dokonalé, hotové, nevylepšitelné. Dneska jsem dokonce objevila větu, kterou jsem tehdy pochopila úplně špatně! Ale jo, jsou místa, ze kterých mám radost, kde si říkám, jak jsem to krásně vymyslela a nic neměním. A jsou jiná, kde se pokorně vracím ke kdysi zavrženému a jásám, že své rádoby vylepšení mohu ještě smazat. Štěstí, že v jednu chvíli prostě text odejít definitivně musí a člověk ho už nezmění ani o píď. Mohl by měnit donekonečna.

Hudebně, interaktivně, vtipně ...

Dnes něco objevného, ač ne hudebně (po téhle stránce „vykopávka“ téměř padesátiletá, byť výborná). Objevného co se týče… však uvidíte. Pusťte si Dylana a přepínejte kanály. Reality show, pořad o vaření, kreslený seriál…a všichni znají „Like a Rolling Stone“. Já jsem zazírala, chvilku nechápala  a pak si moderní technologie užívala, dost se bavila!

 

 

Na poslední chvíli

Ty noční návraty:) Já to snad dnes nestihnu! Není čas na objevy: