Automatismy a jiné hrátky mysli

Dneska jsme se o nich bavili. O takových těch automaticky pronesených odpovědích: „Dobrou chuť,“ popřeje vám někdo. „Vám taky,“ vy na to. „Měj se hezky.“ - „Díky, ty taky“. Jste slušnost sama, netušíte zradu. Dokud nepopřejete dobrou chuť číšníkovi a pěkný večer nebo hezkou zábavu uvaděčce. Jako já.  Dušan zase vyprávěl, že už několikrát řekl „není zač“ ještě dřív, než mu dotyčný skutečně poděkoval. Dost trapně ho tak k díkům donutil.

A v pátek chtěla mi říct kolegyně, na jaké to byla derniéře. Ne a ne si ale vzpomenout. Už jsme skoro začínaly hledat na stránkách divadla, když vyhrkla: „Gustav, Gustav, Gustav to nebyl!“  - No jasně, došlo mi, byl to „August, August, August“ J. G a U a S… skoro správně!

Vyčistila jsem si snad hlavu víkendovým běžkováním. Už jste asi slyšeli, jak to je s tím mayským kalendářem - v prosinci skončil svět a teď už bude pořád jen prosinec. Na Špindlerovce vešli jsme do mlhy a jen tak z ní nevyšli. Ale nefoukalo a mlha mi čas od času nevadí. Bylo neuvěřitelné ticho a chvilku jsem měla pocit, že na světě skoro nikdo není. A hlavu čistila a čistila a snad v ní ještě něco zbylo. Že je očista mysli potřeba, ukázalo se už před odjezdem. Kamarádka mi připomínala, abych si určitě nezapomněla vzít zrcadlo. Myslela prostěradlo. Já zase pak někomu vysvětlovala, že na překládání mám řidičák. Možná by to bylo lepší, mám jen živnostňák.