Intelektuálno v kuchyni

Tak teď to bude zaručeně vypadat, že se opičím po všech blogařích světa (blog, na kterém není recept, ten jako by neexistoval J), a navíc se snažím triumfnout Wlčici ve složitosti přípravy pokrmů. Ale ne, tak to vůbec není. Základní ingredience s vlčím receptem je shodná jen náhodou a tenhle je tu pro nečekané intelektuální souvislosti. Vydržte! Počátek je zcela přízemní: rozválené listové těsto potřete hořčicí (na té mé se sice píše „francouzská speciální“, pořizuji ji ale v Albertu za nějakých třicet korun necelých, takže nic extra gurmánského, dobrého však ano) a na ni přes sebe poskládejte plátky rajčat a proužky tvrdého sýra. Pak už jen pokapete olivovým olejem, osolíte, opepříte, okořeníte (nejlépe provensálským kořením) a upečete v troubě na 180. A sníte.

Toť vše. A teď slibované intelektuálno (básnicko-výtvarné): Tenhle francouzský koláč prý miloval Bohuslav Reynek! Předpokládám, že jste si sedli na zadek J. Nebudu vám tedy ani prozrazovat, že informaci vyčetla jsem kdysi z časopisu stejného jména jako zmiňovaný obchod, tedy velice důvěryhodného zdroje :). Stejně ji ale všude říkám. Navíc, potřebuji zítra něco přinést na Kaktus a tohle je rychlé! Fotku sem nedávám, každý si jistě mé veledílo dokáže představit.

To radši staženou tuhle.

 

Rozhovor se syny pana Reynka už mám z knihovny doma několik měsíců, pořád prodlužuji a pořád se k němu nedostávám. (Což zas uvádí na pravou mírů „intelektualismus“ můj vlastní). To není kniha do tramvaje a tam já čtu nejčastěji. Kamarádka mi před časem vyprávěla, že s maminkou za Reynkovými na Petrkov někdy jezdí , a nabízela, že by mne vzaly s sebou. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mě to víc láká, nebo víc děsí představa, co bych si tak s nimi povídala. Zítřejší nejen knižní dýchánek doufám ale zvládnu. Podělím se pak o tipy, co stojí za vidění, přečtení, slyšení.