sobota 9. listopadu 2013

Vango!


 
Prý pro dospívající děti. Jako dítě dospělé ale prohlašuji, že i pro nás ideální, kouzelný, úchvatný – příběh kluka jménem Vango. S těmi sedmi sty stran se sice trošku špatně cestuje, čtou se ale náramně rychle. Akorát se o nich dá prozradit pramálo, protože o tajemství a jeho rozkrývání, neustálá překvapení, napětí … o to tam jde. Vango pátrá, kým vlastně je, kdo byli jeho rodiče, kdo a proč mu usiluje o život, kdo mu to pomáhá, co skrývají blízcí, přátelé i nepřátelé. Trochu detektivního, trochu historického (vystupují zde reálné, často tragicky proslulé, postavy z dějin), trochu drsného, trochu cestovatelského, trochu fantazijního, pohádkového. Hodně napínavého. Laskavého a mnohdy velmi vtipného! Také často o různých podobách lásky. S Vangem se ocitneme ve 20. a 30. letech minulého století a obracením stránek přelétáte z italského ostrova do Paříže, odtud hned do Skotska, hned do Ameriky, nejlépe a nejčastěji vzducholodí. Velkou část knížky strávíte ve výškách – v korunách stromů, na střechách pařížských domů, na lešení rozestavěného mrakodrapu, v oblacích. I slzy mi tekly. Uvědomila jsem si, že jedním ze skrytých témat je i samota, proto snad ta dojímavost. Jazyk jednoduchý a věty často hrozně krátké, až mi na některých místech knížka připadala zvláštním způsobem nedotažená, ale tak nějak provokativně, takže těžko mluvit o nedostatku. Jak jsem už řekla, nedá se říct víc, prozradila bych moc. Četli-li jste Tobiáše Lolnesse od téhož autora – Timothée de Fombelle (od tajných informátorů vím, že prý moc sympatický pán), budete možná trošku tušit, o čem mluvím.

Žádné komentáře:

Okomentovat