Obdivuju je.
Ty, co propadli několika oborům lidských činností a všechny dělají tak krásně
dobře. Ty, kteří se na konci gymplu mohou rozhodovat, jestli půjdou studovat
biologii, historii nebo architekturu, o jazycích neuvažují, protože je už dost
umí, a k tomu třeba výborně hrají na housle. Známého, který si po hudební
vědě ještě střihnul medicínu. Spolužáka z anglistiky - zároveň byl na
učňáku na oboru „chovatel koní“. Pěvce Richarda Haana, že přeplaval La Manche.
Svoji ségru. Emila Viklického, jazzmana s vystudovaným matfyzem. V krásném
rozhovoru v LN nedávno mluvil o tom, že hudební talent se s talentem k matematice
docela často snoubí. Prý J. S. Bach byl docela určitě talentovaný matematik.
Jeho Hudební obětina je tříhlasá fuga, podle pramenů ji ale císaři Fridrichu
II. improvizoval jako šestihlasou. „Na to musel mít v hlavě computer.
Nechápu, jak to dokázal,“ říkal Viklický. Jó, pochopit se to asi nedá, užívat
jich všech můžeme. Tak tady jedna Viklického úprava (a to už je asi můj "osud" :), že přesně ty nahrávky, které sem chci vložit, jdou jenom takhle odkazem).
Rozhovor pokračuje a Viklický přidává historku, kterou taky přeberu a tím tenhle obdivný text pokazím. Je vlastně dost k vzteku, ale možná už nepřekvapí nic. Vypráví, jak před několik lety přebíral na Hradě státní vyznamenání, zdůvodnil si, že je vlastně jedno od koho a že ať už si o V. K. myslíme cokoli, jazzu rozumí, takže trošku i proto. A jak tam tak sedí a pocity má slavnostní, všimne si najednou mezi hosty pana Škromacha, který s potutelným úsměvem miniaturním foťáčkem míří na dekolt manželky presidenta ještě předešlejšího :(. Ach jo. A bylo po slavnostních pocitech. Jsou zkrátka i lidé, kteří si pro své působení nezvolili obor, který by jim zrovna šel - veřejnou službu.
Žádné komentáře:
Okomentovat