Jako děti, možná trochu
starší děti, protože za dětství z nejhlubších adventní kalendáře ještě
nebyly, jsme vyčítaly mamince, že nám žádný nechce koupit. Nedokázala se tehdy
přenést přes poměr čokoládogram versus cena a čokoládokvalita a tvrdila (nebyl
důvod nevěřit), že nám daleko radši koupí tabulky pořádné dobré čokolády, v balení
je jí víc a vyjde levněji. Jak jí rozumným rozumem dospělých chápu, jak je mi touhou
dětí jasné, že o množství a chuď zase tak moc nejde. Těšení, vydržet neotevřít,
nechat se překvapit, odměřovat čas. Neodolat
hned ráno, nebo vydržet až do odpoledne?
Dneska jsou adekvátní
kalendáře nejrůznější. Čajové sáčky, panáčci z Lega… Tesco má prý (říkala
mi včera ségra) letos v nabídce i salámový - na každý den odměřené kolečko
J
(prý ho švagr dostane).
Já už nějakou dobu nosím
v hlavě nápad na adventní kalendář literární, jeden pro děti, jiný pro
dospělé. Jenže! Nevím, co to se mnou je (ve skutečnosti vím, je to lenost, ale
pšššš!), že mi ty „geniální nápady“ vždycky někdo vyfoukne ! J
(Opět skutečnost: nejasně tuším, že nápad byl zrealizován už mnohokrát). Tenhle
konkrétně (nejen) čtenářský spolek Veselé poutnice , který vydal pro Cestu domů
Adventní literární kalendář s povídkou či krátkým textem na každý den.
„Jenže“ podruhé - byl hned rozebrán! Což je vlastně dobře, Cestě domů peněz přeju
hodně.
Konec konců, literární
advent může si každý, udělat vlastní. Nebo hudební, s ním začínám já.
Objevy možná pozdní a dost staré, já se ale štvu, jak tu hudbu poslouchám málo
a vlastně pořád dokola tu samou… Tak s první svíčkou, belgická zpěvačka a
flétnistka Melanie de Biasio. Temný hlas.
Žádné komentáře:
Okomentovat