Volala jsem dneska
mamince s prosbou o recept na nějakou děti-friendly verzi včelích úlků,
tedy bez ořechů a syrového žloutku. Měla. A že ho četla z kuchařky, jala
se diktovat i postup. Chtěla jsem ji zarazit, že to snad nutné není, když se
dostala k bodu dělání důlků na náplň pomocí měchačky. Rozesmály jsme se
obě, když jsem jí sdělila, že žádný kuchyňský nástroj s kulatým držadlem
doma nemáme. „No a jak děláš jíšku?“ upřímně se zděsila. Možná jsem si na
poslední chvíli zajistila ještě jeden dárek J. Shodly jsme se, že malíčkem to půjde stejně
dobře. V té chvíli jsem ještě netušila, že nenajdu ani formičku, která „přeci
vždycky v tom šuplíku byla“. Tedy… vždycky ne. Bývala tam taková ošklivá
moderní umělohmotná, protože ta krásná dřevěná po babičce už není. A její
ztrátu mám na svědomí já, ač jsem to nikdy doma neprozradila. Jasně, kdyby se
ptali a pátrali, šla bych s pravdou ven, je to jen taková malá škoda, nic
víc, ale že to všichni vzali jako zmizení věci v propadlišti času někdy
při stěhování, neřekla jsem nic. Hrozně dávno půjčila jsem si ji tehdy u našich
a vyrazila na kamarádčinu oslavu … promoce, narozenin? Pamatuji si jen to, že
jsem měla igelitku, v ní dvě učebnice, formičku a lahev šampaňského,
co jsem ji dostala v nějaké firmě na poslední předvánoční hodině. A ta mi asi byla osudná :(. Pointa
je jednoduchá, tašku jsem v hospodě zapomněla, druhý den tam o ní nikdo
nic nevěděl. Kdyby v ní tenkrát to nebylo šampaňské, asi by na mě na místě
počkala.
Taková minipříhoda a jak člověku zůstane v hlavě. Ze sentimentality, ze vzpomínek, smutku. Vzteku nad vlastní blbostí. Ono s tím cukrovím od babičky to je vůbec zvláštní. Pekla výborné, to tak babičky dělávají, a hrozně velké, od nikoho jiného jsem nikdy takové neviděla. Člověk by si ho tak rád zopakoval. Recepty by byly – jenomže, ono chutná jinak! A tohle není tvrzení z nějaké sentimentality, shodli jsme se na tom všichni, i členové rodiny z těch racionálnějších. Není to zkrátka ono! Někdy trošku, náznakem, ale stejné prostě ne. Čím to? Tehdy byly prostě jiné ingredience, řekl mi tuhle někdo. Ale ne, babička cukroví pekla v době „našich ingrediencí“ a zkoušeli jsme ho dělat i docela brzy po tom, co zemřela. Bude to v něčem, co babička přesně věděla, ale nikdy si to nezapsala. Bude to tajemství z nejtajnějších. Asi je to tak dobře (ale stejně bych si ho dala J).
Žádné komentáře:
Okomentovat