To mi tak psala nějak před týdnem jedna z mých sester, jestli bych prý s ní nešla na koncert flamenca. Když kdysi žila v Holandsku, na kurzy tohohle tance chodila - kde taky jinde, že, typičtější zemi by si člověk nevymyslel J. A tak jsem si řekla, proč ne, spíš že se moc nevidíme, než pro samu touhu po takovém kulturním zážitku. Jaké překvapení, když jsem pak z tisku vyčetla, o jak velkou událost že to půjde: Po devíti letech přijíždí do Prahy světoznámý španělský kytarista José Fernándes Torres „TOMATITO“, který patří dnes vedle Paca de Lucii mezi nejvyhledávanější interprety flamenca na světě.
Média nelhala, přijel s doprovodnou skupinou Soy flamenco, také výtečnou tanečnicí Palomou Fanta a výborné
to bylo. Koncertovali na závěr festivalu Kytara napříč žánry. To jen já neumím popisovat téměř žádnou hudbu, natož tu, kterou jsem si
asi nikdy nepustila jen tak a zaslechla hodně náhodně. Krásné hlasy, jejich
kombinace, kytara virtuózní, tleskání, tanec … tanec vlastně působí chvílemi dost
naštvaně (prý jsou i elegantnější tanečnice :), ale ta energie! Člověk si může jen domýšlet,
o čem se zpívá. Vůbec to nevadí.
Žádné komentáře:
Okomentovat