Zjevení Shauna Tana

Včera a dnes jsem si pro sebe objevila Shauna Tana. Knížku Příběhy z konce předměstí jsem v knihovně vzala spíš náhodou a už mi tu hezkých pár týdnů ležela. Pak jsem ji otevřela a nadchla se! Patnáct příběhů s nádhernými obrázky od samotného autora, australského ilustrátora a spisovatele. Už jen ten obsah J:  

Snové, surrealistické, poetické, vtipné, překvapivé, absurdní, melancholické. Metaforické. O životě, jeho smyslu, životním stylu. Takové jsou vyprávěnky Shauna Tana. Kniha z těch, které sbírají ceny v kategorii literatura pro děti, užijí si ji ale (možná víc? hlavně?  také) dospělí. Všechny příběhy se odehrávají v neurčitém městě, nepojmenované zemi (i když k Austrálii má blízko), ani jejich vypravěči či hrdinové jména nemají, je tu jen nejasný pocit, že je vyprávějí či zažívají členové jedné rodiny - otec a syn, bráchové, jednou se objeví i dědeček. Nejasnosti ale nikterak nevadí, protože jinak jsou příběhy docela konkrétní. Ve všech se objeví nebo existuje něco překvapivého, nečekaného, skoro zázračného: vodní buvol na prázdné parcele, svatební prstýnky za rezervní pneumatikou, v podchodu člověk ve skafandru, dugong na trávníku před domem. Důležité jsou pak reakce lidí na ona „zjevení“. Ty jsou často laskavé a právě v nich je mnohokrát něco poetického, takové „aha“ nad životem, zároveň se tu však lidé i hádají, házejí po sobě talíře, vzájemně se obviňují nebo ubližují zvířatům.

Způsob ilustrací se navíc u každého příběhu liší, tohle je například koláž ze Vzdáleného deště o básních, které lidé napíší, ale nikdy nedají nikomu přečíst. (Asi z celého souboru nejpoetičtější a nejméně příběhový text.)

 

A takhle vypadají balistické rakety z povídky Ostražití, nikoli vystrašení. Každá domácnost má svoji a za úkol vždy první neděli v měsíci ji umýt, občas zkontrolovat hladinu oleje a čas od času přetřít přidělenou barvou. Naštěstí je spousta lidí začne natírat vlastními barvami a vzory, na Vánoce obtáčet barevnými světýlky a nacházet pro ně daleko lepší využití - k pěstování sazeniček, uskladnění kolíků na prádlo a topného dřeva, jako boudu pro psa či dokonce pec na pizzu (horní dutá část je výborný komín).

 

 

 Tan je mimochodem také držitelem Oskara za nejlepší animovaný film, který vznikl podle jedné z jeho knížek - The Lost Thing. Tady jen upoutávka, na YouTube k nalezení celý. Za sebe - s tímhle autorem jsem rozhodně neskončila :).