Před dvěma roky ztratil
se mi ve škole hrneček. Malý se slonem. Moc dobře jsem si pamatovala, jak jsem
si ho tenkrát před Vánoci brala do jedné třídy na nějakou přednášku, pak se
jeho stopy (v mé paměti i realitě) ztrácely. Pár kolegů jsem pátracím mailem pobavila
či dojala, nevěděl však nikdo nic. Dávno jsem se s ním rozloučila, jeho
staršímu bratrovi – velkému hrnečku se slonem – upadlo v září znenadání
ucho. Tak ty už taky odcházíš, říkala jsem si, ale nepovolila a i bez ucha ho dál
hrdě nosila školou. A představte si - minulý pátek se malý našel! J.
Vejdu do jednoho kabinetu, jedním okem mrknu k varné konvici a rozesměju
se radostí. Mezi dalšími vyskládanými byl i on. Prý dlouhou dobu pobýval v kabinetě
ještě vedlejším J a popíjelo se tam z něj červené
víno. Měl se tedy dobře. Rozeslala jsem po dvou letech mail č. 2, abych
pátrání, do kterého se evidentně všichni horlivě zapojili, odvolala.
Tou druhou věcí je
betlém. Letošní, nebyl vedle stromečku, ale pod ním. Pořád se mi ho nechce uklízet,
i když do Velikonoc tu být nemůže. Z olivového dřeva, na pohled turistický
suvenýr, možná byste řekli kýč. Jenomže! Můj tatínek si v 77 letech
splnil životní sen a vydal se na týden do Izraele. Ten betlém je od něj. Kýč,
suvenýr, ale mě hrozně dojímá a asi vždycky bude…. Vůbec, můj tatínek a
betlémy, to není jen tak. Ještě než nás měl, nebo když jsme byly hodně malé,
jeden z překližky vyřezal. Má nějakých šedesát figurek a je krásný,
nestihla jsem ho letos vyfotit. Mívali jsme ho v paneláku ve sklepě, odkud
ho jednou ukradli nepříliš protřelí zloději. Brali vše – lyže, kompoty, betlémy
… někdo je ale vyrušil, policie chytila a my jsem betlém dostali zpět. Tak
takhle je to u nás s věcmi - vrací se! J
Žádné komentáře:
Okomentovat